Velikost textu

Něco o Rakousích u Turnova

Rakousy

Rakousy, jako katastrální obec, měly na začátku války podle sčítání lidu celkem 145 obyvatel a 34 domů. Obyvatelé byli ponejvíce zemědělci. Rozloha půdy čítala 140,56 hektarů, z toho bylo 8,99 ha luk, 6,96 hektarů zahrad, 3,43 hektarů pastvin, 28,02 hektarů lesa a 74,68 hektarů orné půdy. Pole bývala hustě osázena třešňovými stromy, takže v době květů jest celá obec stříbrošedá. Zvláštní druhy třešní jsou rozšířeny v celé okolí a razily si cestu do dálného kraje pod názvem „obrovská raná rakušanka“.

Obcí veden okresní silnice Turnov - Rakousy - Malá Skála, ale také dráha liberecko-pardubická, probíhající tunelem pod vrchem „Horkou“. Přes řeku Jizeru veden nákladně vystavěný železniční most o šesti mohutných pilířích. Obec má jednotřídní obecnou školu, která byla postavena v roce 1907 podle návrhu Umělecko-průmyslové školy v Praze. O její stavbu má velikou zásluhu zvěčnělý prof. Dr. Jindřich Metelka.

 

Rakouská dolina jest částí Českého ráje a je opravdovým klenotem krajinných krás, oceněných již mnoha znalci. Její vzhled je pohádkový, ověnčený kolem seskupenými malebnými vrchy. Z nich vévodí především „Betlémské skály“, „Chocholka“, „Horka“ a návrší se zříceninou hradu Zbiroha, která byla nedávno nově odkryta.

Hranice obce tvoří z jedné strany řeka Jizera, která se vine v oklice jako písmeno S. Obec příslušela druhdy k panství Frýdštejnskému, totiž dvůr Rakousy. Tento dvůr byl dne 15. prosince 1726 rozdělen na 29 nestejných dílů a byl rozprodán předkům nynějšího obyvatelstva.

Jaké bylo náboženské vyznání našich obyvatel? Měli jsme zde 71 římských katolíků, jednoho evangelíka, 41 příslušníků církve československé a 32 občanů bylo bez vyznání.

Když německý císař Vilém za pobytu na Konopišti odnášel si od rakouského následníka trůnu Ferdinanda z Este bohatou kytici tmavorudých růží, připomínalo to tehdy našemu lidu utrpení českého národa. Již tenkrát měli lidé obavu, aby ta kytice neznamenala krůpěje krve, prýštící z těla českého národa.

Bohužel obava se splnila, neboť 26. července 1914 po atentátu v Sarajevu, spáchaném 28. června právě na Ferdinandovi z Este a na jeho choti, vypovědělo Rakousko-Uhersko našim bratřím Srbům válku. Bylo to na sv. Annu, právě v neděli, okolo 10. hodiny dopolední, kdy se na náměstí v Turnově shromažďovali poslové, aby s největší rychlostí dopravovali do obcí mobilizační vyhlášky.

Tato neděle byla smutná. Obyvatelé naší obce se sešli večer v hostinci „U Lebedů“. Tam mobilizovaní muži psali své závěti pro případ smrti a odevzdávali je svým známým. Rodiny a majetek poroučeli v jejich ochranu.

Druhý sen se nešťastníci ubírali na maloskalské nádraží, aby je vlak odvezl na určená místa. Nato pak následovaly prohlídky a odvody koní a později rekvizice dobytek.

Dne 8. září 1914 dostala se do obce první zvěst, totiž listina raněných a mrtvých. Zde jsme se dočetli, že náš milý přítel Bohuslav Vacarda byl na ruském bojišti raněn. Jak bylo ale později zjištěno, tato zpráva nebyla pravdivá, protože Vacarda nebyl raněn, nýbrž zajat.

Po dráze bylo každý den viděti projíždějící vlaky, které odvážely vojíny do pole a zase přivážely ruské zajatce. Tito zajatci byli asi voženi pro lepší náladu obyvatelstva, aby věřilo, jak rakouská armáda vítězí a postupuje. Vše se ovšem vbrzku vysvětlilo: Jeden ruský zajatec, který uměl česky,  prohlásil na stanici v Železném Brodě: „Já tudy jedu již po páté. Vozí nás sem a tam! Ukazují nás lidem jako pojízdný zvěřinec!“

Železniční stavby v naší obci, zejména tunel a most, ty nám byly za války velikou obtíží, protože sem byly z turnovské posádky vysílány oddíly na jejich střežení, aby je snad nepřítel tajně nezničil. Tahle posádka byla ubytována v hostinci „U Lebedů“. Ponejvíce v ní byli samí Němci. Ti svým  nadšením pro válku a zpěvem „Wacht am Rein“ (Stráž na Rýnu) každého zastrašovali. Proto bylo nutné, aby se před nimi každý varoval a aby nepronesl nepředložené slůvko.

V listopadu 1914 byla naše obec obdarována krásným „nadělením“, když sem poslali 13 válečných uprchlíků, většinou rusínských žen od Brodů z Haliče. Mezi nimi byl asi 16letý hoch, syn vojtův (starosty). Ten jediný mezi nimi uměl čísti a psáti. Byli ubytováni v čp. 3. Život těchto uprchlíků nelze ani dost dobře vylíčiti. Nikdo z našich občanů nemohl pochopiti, že by zdravý člověk mohl podlehnouti tak naprosté zahálce a upadnouti do tak velké špíny a nečistoty.O vánočních svátcích jim zdejší děvčata připravila bohatého Ježíška. Sebrala koledou pro ně dary, jako kávu, cukr, šatstvo a hojnost koláčů. Rekvizice naši obec nepronásledovaly, protože naše místní zásoby strávili uprchlíci. Úroda právě v prvním roce války byla slabá.

Dne 29. září 1915 začala rakouská vláda nesmírně šetřit potravinami a zakázala volný obchod s chlebem a s pečivem vůbec. Dne 2. března nařídila výrobu kukuřičného chleba a konečně 7. dubna 1915 zavedla tzv. chlebenky (tj. lístky na příděl chleba). Ty opravňovaly k odběru 1,47 kg chleba nebo 1,05 kg mouky na osobu a týden. Dne 16. prosince 1916 byly ustanoveny maximální ceny masa a 31. prosince 1916 bylo nařízeno používání ovesných výrobků k pečení chleba v poměru dvou dílů ovesných vloček a tří dílů žitné mouky. Dne 23. února 1917 byla zavedena mléčná zásobovací úřadovna a byly stanoveny jednotné ceny mléka.

Dne 16. ledna 1918 byla zmenšena spotřeba „samozásobitelům“, takže si směli ponechat na osobu a den pouze 225 gramů (těžce pracující 300 gramů) obilí. Veškerou ostatní úrodu museli odevzdati státu.

Ve druhé polovině října 1917 za asistence četnického strážmistra byl z obecní zvonice sňat náš zvonek, který vážil 16 kg. Za něj vojenská správa zaplatila naší obce pouhých 64 K.

Tento zvonek byl ozdoben na okrajích pásem vavřínových listů a vypuklinami (reliéfy) některých svatých. Obsahoval v sobě větší část stříbra, takže měl pěkný jasný tón (znění). Nápis  na něm s letopočtem 1776 připomínal rok rozdělení dvora v Rakousích mezi selský lid.

Veškeré agitace pro válečné půjčky u našeho lidu nenalezly odezvu. Byl tu pouze jeden úpis po 1 000 K, dva úpisy po 100 K a tři úpisy po 50 K. I z toho vyplývá, že vládní propaganda neměla v naší obci půdu.-

K vojsku odešlo z obce celkem 39 mužů, tedy vlastně celá čtvrtina všeho obyvatelstva. Z nich byli dva jednoroční dobrovolníci: Josef Brož a L. Brožek. Ve válce zemřeli čtyři muži: Josef Křivůnek v Srbsku u Šabace, František Křivůnek v Itálii na Piavě, Václav Brož v ruském zajetí a Josef Slabý na ruské frontě v Haliči u Brodů. Raněni byli: Štěpán Plátek a Josef Plátek. Mnozí ostatní si přinesli domů chorobu a pokázu na zdraví, která je bude doprovázeti po celý život až do smrti.

Naše obec Rakousy měla tři ruské legionáře. byli to: Bohuslav Vacarda, František Ježek a František Koptík. Italským legionářem byl František Brož. Na našich legionářích se vyplnila předpověď, že přijdou blaničtí rytíři a vysvobodí českou zem. Ti také přišli a osvobodili dnem 28. října 1918 náš národ a přinesli mu samostatnost.

Proto na památku toho byla v obci na návsi zasazena pamětní „Lípa Svobody“.

Podle Josefa Brože.

Právě připojeni - hostů: 124 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 617477

Den zvolna končí
Kulatý stůl - Jasna Berger a historik V.Herout
Při návštěvě obce Ledro v Itálii
Maškarní karneval 1975
Cestou u rakouského Zobern
Květiny dají hodně zalévání je velké sucho
Stane se, Bobo není žádná lehká váha
Smrčí 25.11.2010
Večerní město se střechy domu
Vesec - v popředí starý dům čp.2
Zleva: švagrové Marína a Jasmína Gelerovy a jejich kamarádka
Ovečky pana starosty Herbsta
Družná debata při občerstvení
Viktor Horyna (Končenice), Fr.Mlejnek (Vesec)
Při koncertu Vratislava Kříže
Rodina Věry Dvořákové - sestry Pépy z Hrubečného Pole
Než přijedeme...
Školáci 1973-74 další
Masopust 18.2.2012
Byla zhotovena a položena tato pamětní deska na hrob
Dětský den ve Vesci 1978
60 let Sokola ve Vesci - 1979