Velikost textu

Žádané materiály vesnického učitele

Automobilismus ve 30. letech

Automobilismus ve třicátých létech - Podle vesecké kroniky

Pozorujeme-li rozvoj automobilismu, motorismu a cyklistiky, musíme zaznamenat, že není tomu ještě ani sto let, kdy jsme sáli u kolébky těchto vymožeností. Tenkrát - na počátku minulého století - lidé se zájmem pozorovali, že ten a ten občan už má velocipéd a umí na něm dokonce jezdit.Dokonce i ve městech bývalo jen několik málo automobilů a motocyklů. Na vesnici to byla věc nevídaná.

Po první světové válce se tento moderní druh dopravy rychle rozšířil, až se automobily i motocykly staly obvyklým dopravním prostředkem. V zámožných kruzích ustupoval méně pohodlný motocykl za pohodlné auto. Jejich počet v poválečném období stoupal rok od roku. Během posledních let zaznamenáváme růst až dvaceti- nebo třicetinásobný.

Už v roce 1929 stoupl počet aut a motorek v Podkozákovsku na třicet (před válkou v roce 1914 jich bylo jen několik). Pro přehled uvádím: v Loučkách (Kostelních) čtyři auta (faktor Mixánek, faktor Jindřich Hlubuček, rolník Matěcha a řídící učitel František Hořák). V Koberovech bylo již sedm automobilů Pleštil, Plíhal, Kocour Josef, Kocour Jaroslav, Rutkovský, Maryška a Faix. V Besedicích byla jen dvě auta (Cvrček z Besedic a Kinský z Michovky). V té době jsou zaznamenány dva motocykly zn. „Indián“ (Štěpánek a Holán). Ve Vrátě bylo tou dobou asi pět automobilů.

Ve Vesci byly pouze dva motocykly trojkolky (sajdkáry). Ty patřily řídícímu učiteli Kašparovi (od roku 1926) a Františku Votrubcovi z čp. 42 (od roku 1928). V osadě Smrčí byl jen jeden motocykl „Indián“ u Pavla Hajného.

V této době byly ve vesecké obci již čtyři stabilní motory (tzv. stabiláky) na pohon benzinem nebo naftou (František Votrubec měl motor na strojní broušení korálí, kolář František Souček na pohon strojního kolářství, František Pleštil na pohon strojů v truhlářství a Štěpán Hajný rovněž měl motor k pohonu truhlářských strojů).

V roce 1910 bylo v celé obci pouhých pět velocipédů (jízdních kol, bicyklů), v roce 1929 jich už tady máme 29 kusů.

Od roku 1927 se vzmáhá autobusová doprava osob. V Tatobitech v té době provozuje autobusovou dopravu lidí pan Bičík, v Turnově pan Tomsa. Od roku 1928 jezdí autobusový spoj z Koberov přes Železný Brod až do Jablonce nad Nisou. (provozoval Jaroslav Tomsa z Turnova) za poplatek 12 Kč za jednu jízdu pro jednu osobu. Dělnictvo jezdilo za polovinu této ceny. Kromě neděle tu autobus jezdil jednou denně, někdy dvakrát.

V Turnově bývají přistaveny v den konání trhů nebo jarmarků na náměstí automobily - taxíky k volnému použití občany. Taxislužba se provádí i v neděli a o svátcích. Také svatebčané už přestali jezdit v kočárech a na bryčkách, ale využívají již moderní dopravní prostředek - automobil. Cena za jeden kilometr jízdy se pohybovala kolem 2 Kč. Tak zanikla živnost fiakrů, kteří dříve vozívali zájemce v kočárech.

Také nákladní doprava zaznamenala všude kolem velký rozmach. Zvolna zanikala stará povoznictví, kde se náklady dopravovaly koňskými potahy na těžkých formanských povozech.

Nákladní automobily začaly dělat dobré služby obchodu i průmyslu, továrnám, rozvozu uhlí, zboží atd.

V zemědělství se ještě po určitou dobu více využívalo koňských potahů i k dopravě nákladů a pochopitelně k polním pracím. Ale v průmyslu ovládly dopravu skoro výlučně nákladní automobily (když ponecháváme stranou železnici). Teprve později, hlavně po druhé světové válce se i v zemědělství začaly uplatňovat traktory pro dopravu i pro polní práce.

Kdybychom srovnávaly tyto staré záznamy z vesecké kroniky s dnešním stavem dopravy na našich silnicích, museli bychom porovnávat nesrovnatelné. Vyprávěl mi před několika léty pan Antonín Folkert z Chutnovky, že jezdíval nákladním autem do Prahy v době první republiky. Několikrát cestou počítal všechna auta, která potkával v opačném směru. Říkal, že by je málem spočítal na prstech svých rukou. Bylo jich deset, možná dvacet, třicet?...

A jak to vypadá dnes na počátku třetího tisíciletí? Na takové cestě bychom se nedopočítali. Bylo by to určitě několik set, možná tisíce protijedoucích vozidel. Po dálnicích už jezdíme v kolonách - jeden „auťák“ za druhým!

 

Díváme se na kraj pod Kozákovem

Díváme se na kraj pod Kozákovem - "Krása Českého ráje“ v časopise „Radostná studánka“ č. 8 - 9 - 10/1942 - Napsal Josef Lukeš

Stojíme na vrcholku Kozákova a před námi se objevuje čarokrásný rozhled na celý Český ráj dole pod námi. Je to obraz, který dojímá každého, kdo jej uvidí. Nad vrcholky stromových korun hruboskalských lesů vidíme omšelé skály. Pod námi se rozložila krajina s vesničkami, lány požehnaných polí i s horskými plahočinami. Vidíme hrady a zámky. Tu a tam upoutá naši pozornost osamělý strom, který zvedl svou korunu na nápadném místě, jakoby obhlížel své okolí a lákal k sobě cizince.

V myšlenkách se vracíme do dávných dob! Nikdo neví, kolik tisíciletí se převalilo nad tímto krajem v období, které učenci nazývají dobou prvohor. V duchu vidíme, jak pustou zemi svírá tvrdá, kamenitá slupka prahorních skal. Na tento pevný základ se teprve později kladly nánosy, ten tvoří pevné nitro celé země. Kraj byl podivně tichý a prázdný. Když se tak zamyslíme, tušíme nesmírné ticho na zemi, ticho bez šumění lesů, bez ptačí písně, bez lidského hlasu, bez života...

A přece na Turnovsku na několika místech, zejména na Frýdštejně, čnějí nesmírně staré a již drolící se útesy prahorní žuly a zelenavé břidlice, jak je vynesly na povrch pozdější sopečné bouře.

Ani prvohory na Turnovsku neskryly se docela do nitra země. Jedno období prvohorního věku dosud barví na úpatí hory Kozákova písek a hlínu příznačně červenavou barvou permského útvaru.

A což teprve bohatství prvohorních skal - porfýru a melafyru! Jejich dutiny vyplnila kyselina křemičitá, a tak vznikla nádhera pestrobarevných jaspisů, chalcedonů, karneolů, proužkovaných achátů, křišťálů, citrinů, ametystů a záhněd, které stále okouzlují oči hledačů drahých kamenů právě tak, jako je okouzlovaly již před stoletími, kdy císař Karel IV. je dal hledati v naší krajině.

Číst dále: Díváme se na kraj pod Kozákovem

 

Posun půdy na Kozákově

Posun půdy na Kozákově - podle časopisu „Od Ještěda k Troskám, roč.IV., č. 2 - 3

Počátkem září roku 1925 svezla se na severozápadním svahu Kozákova značná rozloha povrchní půdy. Je to podél turistické cesty přes Prackov na Kozákov. Na velké turistické mapě je ono místo na jihovýchod od označeného tu pomníku, který bával vlastně jen obrázkem na stromě.

Posunutá půda má tvar zhruba trojúhelníka o veliké výšce. Vrcholem trojúhelníka je čerstvá stráňovitá strž, několik metrů vysoká, asi 200 kroků na severozápad od „Drábovny“, nejvyššího to místa blízkých pískovcových skal. Plocha se brzo rozšiřuje asi na 20 - 30 kroků šíře a základna trojúhelníka je asi 40 - 50 kroků široká.

Celá rozloha zaujímá několik korců pastvin a lesa, jenž po mniškovém žíru byl většinou vykácen. Leží v pásmu čedičových „hrobek“, které vznikly vyrovnáním kamene z pastvin či polí kolem cest.

Dr. Čeněk Zahálka na mapě „Písčitá delta Jizery a Mohelky za doby pásma X“ naznačuje v těch místech permské červinky a melafyr. Podle „Geologické mapy okolí Železného Brodu“ od Dr. Radima Kettnera pokračoval by do těch míst melafyr.

Skalnatá spodina není nikde odkryta. Místy jsou roztroušeny kusy čediče s olivínovými koulemi, někde s kulovitou odlupností, které sem byly svaleny a strženy asi z míst vyšších.

Na severovýchodě se půda propadá kolmo do hloubky 3/4 až 1 metr. Hladké stěny zůstaly při sobě bez trhliny. Tmavohnědé a šedé hlíny při tomto kraji povstaly zvětráním čediče, který je někde jen jemně rozdroben (šedý). Někde na stěnách je patrné tření (svážení) směrem k severozápadu (podél okraje), ač hlavní posun byl na jihozápad do doliny potůčku pod pískovcovými skalami. Tam se asi stahují spodní vody. Při hořením okraji jihozápadně je půda také kolmo propadlá.

Na stěnách zlomu se červená čistá permská hlína. Uprostřed je rozlehlé rašeliniště, nyní značně potrhané. Jeden klen, který tu stával, zmizel úplně pod postupující hlínou a několik smrků se naklonilo. Okraje severozápadně a jihozápadně připomínají morény. Pohybl směrem severozápadním stále ještě pokračuje a počátkem listopadu 1925 přešel přes cestu do pole.

Severozápadní okraj je asi půl metru nad původní terén a jihozápadní jeden až jeden a půl metru. je patrno, že další postup na jihozápad zastavily stromy. Pohyb země nastal následkem stálých dešťů a neodehrál se tu poprvé. Dva dolíky nad vrcholem zmíněného trojúhelníku ukazují, že tento pohyb je nejméně třetí. Rovněž zvlněný povrch půdy až dolů k silnici je téhož původu. Rozsah svážení byl čím dál tím menší. Dojde-li na tomto místě po čase opět k novému dalšímu posunu, bude menší než tenhle letošní.

Staří lidé pamatují svezení půdy v těchto místech v roce 1866.

 

Výročí otevření stezky Dr. Beneše

Vzácný jubilant -  Podle kroniky obce Besedic

Občané v Besedicích a v Michovce, stejně jako široká veřejnost rozlehlého okolí, Podkozákovsko i Maloskalsko, stejně jako milovníci krás tohoto kraje, ochránci přírody i četní turisté - ti všichni si v roce 2000 připomněli 65. výročí otevření nové turistické stezky „Dr. Edvarda Beneše“ v malebných besedických skalách. Její slavnostní otevření se totiž konalo 25. září 1935.

Avšak již v létě roku 1934 se uskutečnilo komisionelní řízení ve věci vytýčení turistické stezky do „Chlévišť“ a rozšíření stávajících cest na „Kalich“ a na „Sokol“.

V listopadu 1934 započal tehdejší Okrašlovací spolek pro Besedice a okolí s budováním stezky do „Chlévišť“. Počasí besedickým přálo, a tak šla práce dobře od ruky. Skály byly rozmrzlé, takže se schody ve skalách a skalní přeseky daly bez obtíží zpracovat. A tak už během týdne se podařilo prorazit stezku od „Kalicha“ přes celé „Chléviště“.

Chuť do práce byla veliká. Našlo se několik nadšenců, zapálených pro dobrou věc, a k nim se později přidávali další. Mezi prvními budovateli nové stezky uvádí kronika tato jména: Jaroslav Koch, Josef Rydval a František Kinský, všichni z Besedic, a dále občané z Michovky: Alfréd Šimůnek a Miroslav Šmíd a z Louček: Petr Dyml a František Hořák. Časem se k nim přidali Václav Novák, Jan Vodháněl, Josef Rulc, František Saska a další občané.

Dne 16. prosince 1934 navštívili část nově upravené stezky první turisté z Kolína a ze Staré Paky. Okrašlovacímu spolku darovali na dobudování stezky částku 12 Kč. (!) Byl to první dar, který besedičtí na stezku dostali. O Vánocích se sem přišlo podívat už přes padesát turistů, mezi nimi i někteří z Prahy.

Číst dále: Výročí otevření stezky Dr. Beneše

   

Vzpomínka na Jana Cettla

Vzpomínka na Jana Cettla aneb Turnovák staré generace

 napsal náš přítel Ing. Jindřich Cettl

Jako člen Spolku rodáků a přátel Turnova bych rád něco sdělil naší mladé generaci o známé osobnosti minulé doby, o svém pradědečkovi Janu Cettlovi, který se narodil 4. června 1834 v Turnově, jakož i o některých členech jeho početné rodiny, Janovi a Josefovi.

On sám byl povoláním řezník. Vzhledem k jeho úžasné paměti a vrozené inteligenci, byl i dobrým společníkem, muzikantem, zpěvákem, hercem - ochotníkem a známým písmákem. Svými komentáři uměl dobře a vtipně reagovat na různé politicko-hospodářské situace jeho doby.

Tím se však dostával velmi často do nesnází s tehdejším rakousko-uherským režimem. Jako člen různých spolků se všude aktivně zúčastňoval jejich činnosti.

Chodilo se do divadel, do cirkusu, zpívat, tancovat i sportovat. Tehdejší život lidí měl docela jiný společenský charakter a styl. Stress a hektika byly tehdy docela neznámými pojmy. Tak tomu bylo i u našeho pradědečka i u jeho nejstaršího stejnojmenného syna Jana (nar. 1863), mého dědečka a nakonec i u mého otce, též Jana (nar. 1893).

Všichni byli řezníci a hostinští. Proto si asi tak dobře spolu rozuměli a spolupracovali. V té době patřil rodině nakrátko i hotel „Karel IV.“ a potom hotel „Petrohrad“, který se tehdy nacházel v malé postranní uličce, kolmé k dnešní Hluboké ulici. V „Petrohradě“ bývalo díky společenské, herecké a umělecké aktivitě této rodiny velice živo.

Pradědeček i dědeček měli, jak již bylo řečeno, všestranný talent. Při uvítání našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka v Turnově na náměstí v roce 1922 ho starý Cettl (rozuměj: pradědeček) vítal v řeznickém kroji jako předseda řeznického cechu. S panem prezidentem si prohodil i pár vtipů, neboť prezident Masaryk měl též velice rád humor.

Číst dále: Vzpomínka na Jana Cettla

 

Začátky televize v obci

Začátky televize - Výpis z obecní kroniky vesecké

V letech 1953 - 1954 se začala v naší vlasti rozvíjet televize, jakožto nový sdělovací prostředek, která začala mezi občany šířit nejen zábavu, ale také poučení a hlavně zprávy z domova i z celého světa. Byl to nový objev ve světě vědy a techniky, který přiblížil celý svět do našich domovů.

V Praze začala televizní stanice vysílat od 1. května 1953. Pohyblivé obrázky se zvukem přinášela lidem až do jejich domovů. A občané sledují vysílání pravidelně, každý, kdo si mohl zakoupit televizní přijímač. Na tu kouzelnou skříňku se dívají při každém pořadu nejen mladí, od nejútlejšího dětského věku, ale až po ty nejstarší. Zvláště starší občané obdivují tuto novou moderní techniku. Jsou to přímo zázraky a vynálezy nové doby.

Protože i v naší obci se zachytí signál z vysílače televizního z Prahy, pořídilo si několik našich občanů televizory, aby se mohli dívat na tyhle pražské pořady Čsl. televize. Musím uvést, že do konce roku 1954 byly v naší obci, která má nyní 430 obyvatel, pořízeny již čtyři televizory, které instaloval nadšený a obětavý zkušený radiomechanik pan Zdeněk Vaníček z Loktuš.

První televizory si zakoupili v naší obci tito občané:

Jaroslav Bukovský, hodinář, ve Vesci čp. 19, (37ti letý),

Jindřich Kněbort, zedník ve Smrčí čp. 17  (46ti letý),

Jaroslav Rydval, truhlář ve Smrčí čp. 20, (57ti letý),

František Mlejnek, ředitel školy, ve Vesci čp. 30, (28ti letý),

Bohuslav Strnad, rolník, ve Smrčí čp. 42 (32ti letý).

Čsl. televize vysílala tehdy jenom 4x v týdnu, a to: pro dospělé 3x (v úterý, v pátek a v neděli - vždycky večer od 20 hodin), pro děti se vysílalo vždy ve čtvrtek od 20 hodin, později už od 18 hodin. Vysílání trvalo pokaždé jenom asi 2 - 3 hodiny.

Naši občané, kteří ještě nemohli mít vlastní televizní přijímače, navštěvovali ty, kteří byly šťastnější a televize už měli. Ti byli většinou ochotni poskytnou tuhle podívanou i svým přátelům, sousedům a známým. Takže se na pohyblivé obrázky dívalo často bezmála půl vesnice u jediného přijímače. A to ještě na docela maličké obrazovce, která byla tak velikosti větší pohlednice.

Mnozí lidé se chodili dívat na televizní vysílání spíše ze zvědavosti, jak ten domácí maličký biograf vlastně vypadá, co to ta televize vlastně je. Všichni obdivovali tento moderní vynález, který přinášel tolik zábavy i poučení do českých domovů. K majitelům TV přicházelo z vesnice až kolem 50 občanů, starší i mladé generace (do čtyř našich domácností). To bylo 8 - 10% všeho občanstva.

Hodnota předváděných programů byla bohatá a velice pestrá. Dramatická díla byla vybírána z prací nejlepších našich i cizích autorů, klasiků i z modernější doby. Vysílaly se také aktuální zprávy z domova i ze světa, také zprávy budovatelské, jak se v ČSR šíří socialismus, jak pokračuje združstevňování vesnic atd. Lidi ovšem nejvíce zajímala zábava a výchovné pořady. Děti zase bavily pohádky a dětské hry.

Proti posavad stávajícímu rozhlasu (radiopřijímače) je vysílání televize o mnoho zajímavější a poutavější. Asi se stane vážným konkurentem rádia., možná jednou také konkurencí biografů (kin).

Cena nového televizního přijímače čsl. výroby zn. „Tesla“ je asi kolem 2 500 Kčs. S anténou a montáží přijde snad asi na 3 000 korun. Prodávají se také televizory se zabudovaným radiopřijímačem, na nich lze přijímat jak televizní signál, tak také rozhlasový. Tento přijímač přijde v obchodě asi na 3 000 Kčs.

Cestujeme-li krajem, městy a vesnicemi, snadno nyní poznáme, kde mají již pořízen a zabudován nový televizor. Na střeše nebo někde na bidle se objevují veliké mnohaprvkové těžké železné televizní antény, které TV signál zachytí.

   

Strana 3 z 10

Právě připojeni - hostů: 57 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 1171276

Zdravko, tuším s neteří Haničkou - opravte mě
Tady býval Dům potravin
Městská hudba Virovitice
Vítání občánků na Dolech - listopad 1982
Staromák podruhé
Na dožínkách 2011
Smrčí s Vrchy
Den zvolna končí
Čepelíková, Hlubuček, Židů
Na maškarním karnevalu ve Vesci 2011
Maškarní karneval 1975
Krásné modré moře
Týnský chrám
Moje maličkost s paní domu
Petr Ochman (Semily), Jasna Berger (Virovitica)
Petr si vyvěsí své uznání ve svém kabinetě
Tetička
Mariánský kostelík v centru
Předsedkyně České besedy Virovitica Jasna Berger
Rudolf Chalupa - vedoucí orchestru Besedy a Zdravko Berger