Z podkozákovské minulosti

Kdo znal někdejší kraj tady pod Kozákovem a kdo pozoruje dnešní vesnice ve stínu této achátové hory, nestačí se divit, co se tady za posledních několik desetiletí všechno změnilo. Zmizely nízké chaloupky s doškovými střechami a na jejich místě vyrostly celé kolonie moderních rodinných domků.

Na místě někdejších prašných rozbitých silnic a úvozových cest máme asfaltové silnice a také bezprašné místní komunikace, o které se vzorně starají naše podkozákovské obecní úřady.

Tam, kde se dříve na poli dřel upracovaný rolník, kde obdělával pole za pomoci koňského nebo dokonce kravského spřežení, dnes spokojeně hučí mohutné traktory i kombajny, které za člověka převzaly nekonečnou zemědělskou dřinu. Na pastvinách se spokojeně popásají stáda dobytka zdejších podkozákovských zemědělských farem.

Kdo toto všechno sleduje, sotva uvěří tomu, jak lidé tady pod Kozákovem, ale i jinde v okolí v minulosti žili, často v bídě a nouzi, často v obavách o to, co dát dětem zítra k obědu a jak to bude vypadat, až přijde zlá choroba, o které v minulých dobách nebývala nikdy nouze.

Půjdeme-li ještě dále zpět do minulosti, poznáme, jak zde lidé žili v poddanské poslušnosti své panské vrchnosti, jak robotovali na panském, při čemž nikdy nemohl chybět panský dráb s pořádným karabáčem.

Zamysleme se v několika větách nad tím, jak to v Podkozákovsku a v okolí vypadalo ke konci 13. století. Od konce 12. století bylo celé Pojizeří v moci mohutného panského rodu Markvarticů. Synové Jaroslava z Hruštice, připomínaného v letech 1234 - 1269, Vok a Zdeněk se rozdělili o Turnovsko.

Vokovým majetkem byly vsi východně od Turnova až za Kozákov. Uprostřed nich si okolo roku 1270 ve skalách nad Klokočím vystavěl skalní hrad Rothenstein, tj. Červený Kámen, lidově pak nazývaný Rotštejn. Patřily k němu vsi: Bělá, Bukovina, Hrachovice a Klokočí, dále pak Smrčí, Prackov, Zásadí (později zaniklá malá osada). Tato zaniklá víska se uvádí nad Prackovem a měla snad i mlýniště.

Pod Vokovo panství patřily ještě další vsi: Dlouhý, Propastný mlýn, Vesec, Lochtuše, Chutnovka, Dubecko i později zaniklá ves Jichostřeby (asi na místě dnešní Pustiny u Lestkova). K Rotštejnu patřil i kostel sv. Matěje na Hruštici, k němuž vládykové rotštejnští podávali kněze (tj. dávali svůj souhlas).

Nějakým rozdělením rodovým, dnes již blíže neznámým, zmenšilo se rotštejnské panství o Loučky Sekyrkovy, protože tato ves se stala samostatným vládyctvím spolu ještě s Lestkovem, Volavcem a s Václavím.