Kozákovské kameny Podle Jaroslava Podobského
Přenesme se v duchu do doby asi tak dva tisíce let před naším letopočtem. Tady někde zjistíme stopy prvního osídlení Kozákova pravěkým člověkem. Tehdy byl celý Kozákov pokryt hlubokými lesy, v nichž kočovní lovci lovili divokou zvěř. Svědky života těchto pravěkých lidí jsou kamenné mlaty, jež byly na Kozákově nalezeny, jeden z nich např. nalezl v roce 1920 semilský učitel Pršala.
Jiné stopy po pravěkém člověku byly objeveny v tzv. kozákovských „pecích“. Babí pec je jeskyně v pískovcové skále, kterou v roce 1936 probádal prof. Dr. J. V. Šimák a ing. Vilém Vaníček. Nalezli tam střepy nádob z mladší doby kamenné a opracované kameny. Asi 50 kroků od Babí pece je Kudrnáčova pec, kterou prozkoumal ing. Vaníček v roce 1937 za přispění tehdejšího kozákovského hajného Jana Kudrnáče. V této jeskynní prostoře byly nalezeny střepy nádob z doby nordické a odštěpky kozákovských kamenů.
Věky plynuly. Václav Hájek z Libočan uvádí ve své „Kronice české“ k roku 973, že horští pohané táhli podél Jizery proti svým pokřtěným sourodákům, byli však za Mladou Boleslaví u Krnska poraženi, zahnáni zpět a pronásledováni, načež hledali útočiště v nepřístupných horách svého kraje. Tito zlí lidé se měli ukrýt i zde na Kozákově.
Ve 12. a 13. století patřil tento kraj Markvarticům, Valdštejnům a Vartenberkům. Hájek uvádí ve své kronice, že Karel IV. stavěl nákladně pražský kostel a kázal hledat barevné kameny na výzdobu kaple sv. Václava.
„I nalezeno pod horami krkonošskými mnoho velikých a velmi tvrdých kamenů, ale velmi hluboko, a ti slovou jaspisové. I kázal je pulerovat a pěkně vyhladit a stěny též kapli jimi vyzdobit.“
Podle zápisu v městských knihách rovenských měl tehdy dlít v okolí sám král Karel IV. Povolal prý sem pak brusiče z Vlach, kteří kozákovské kameny brousili a leštili, a domácí lid tomuto umění naučili. Karel IV. dal prý leštěnými destičkami kozákovských polodrahokamů vyložit i stěny kaple sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně a v chrámu sv. Víta v Praze stěny kaple svatováclavské. Toto ovšem podle novějších výzkumů není historicky doloženo.
Za Albrechta z Valdštejna se starala o hornictví v celém Podkrkonoší Horní správa v Jičíně. Krajina kozákovská příslušela k revíru roketnickému, kde byl hormistrem Kryštof Göldel, který oznamuje hejtmanu Gerhardu z Taxisu: „Jest jedna studnice nedaleko od Kozákova, na vrchu, který slove Javorník, slove ta studnice Radostná. Tu sou také Vlaši brávali mnoho zlata, v jedné skále jest důl zabedněný. Toho jsou nedávno starší lidé povědomi.“
Byly tedy na Kozákově otevřeny čtyři štoly: Šesti havířů, Sv. Albrechta,, Sv. Jakuba a Sv. Filipa.Ale zlato nebylo nalezeno, snad jen měď. Podle zprávy Prennerovy přestalo se na Kozákově dolovat. Doly byly opuštěny a zapomenuty, jen pověsti o nich se udržely.
V letech 1850 - 1883 dály se tu pokusy s dolováním uhlí. Po prvé doloval tu prý jakýsi Němec, potom Václav Janus z Tatobit, který tu prý prodoloval celý statek za 80 000 zlatých. Nalezeny však byly pouze uhelné lupky. Lidé s nevalným výsledkem zkoušeli topit tímto lupkem, ale hořel prý velmi špatně.
Za císaře Josefa II. myšlenka na zlato a stříbro na Kozákově opět ožila. V září nebo počátkem října 1776 obdržel císař Josef II. list bez data, v němž poddubecký mlynář František Náhlovský oznamoval, že se na Kozákově nalézá místo, jež přinese bohaté požehnání zlata a stříbra. Prozkoumáním se ale zjistilo, že to, co Náhlovský považoval za zlato, byl pouhý žlutý kyz.
Jiným hledačem zlata byl Jan Židů z Klokočí, který si dokonce vyprosil roku 1779 audienci u císaře. Komise, která následujícího roku 1780 na Kozákově hledala a kopala, poznala, že jde jen o horniny, proniknuté kyzy. V listopadu byl na Kozákov poslán odborník, šichtmistr Josef Antonín Zeitz z Kutné Hory a lezec Haspl, kteří opět Kozákov prohledali, ale ani zlato ani stříbro nenašli. Pak byl Kozákov zkoumán ještě v září roku 1781, ale opět bezvýsledně.
Tak se pomalu, ale jistě rozplynuly pohádkové sny o kozákovských pokladech zlata a stříbra. Ale Kozákov byl a je znám jako bohaté naleziště překrásných polodrahokamů, které jsou rozličnými odrůdami křemene: chalcedon, achát, jaspis, ametyst, olivín, citrín a další.
Velkým sběratelem kozákovských kamenů byl brusič Mikule ze Rváčova, brusič Trosberk z Václaví, František Janus z Tatobit a zejména rovenský učitel Josef Strnad. Mezi velké a vášnivé sběratele kozákovských kamenů patříval ředitel Měšťanské školy v Železnici Václav Šťastný.
V Bukovině u Dolánek bylo broušených kozákovských kamenů použito při výzdobě kostelíka sv. Václava. Barevné kozákovské kameny zasazují zruční umělci v Turnově do stříbra i do zlata a dovedou z nich vyrobit pěkné umělecké brože a jiné šperky ve formě např. pestrých motýlů i různých brouků apod.
Muzeum Českého ráje v Turnově má své oddělení, kde je veliká sbírka kozákovských kamenů. Na této expozici měl velký podíl zesnulý turnovský lékař MUDr. Jiří Šolc, který sám býval nadšeným sběratelem kozákovských polodrahokamů.