Proč ulice Nad Perchtou?

Mnoho turnovských občanů, zejména fotbaloví fandové dobře znají toto místo, tuto malou klidnou uličku, odkud je na fotbalové hřiště, co bys kamenem dohodil. Vede od železničního přejezdu nad viaduktem směrem k jičínské trati. Domy tu najdeme jen po jedné straně. Leckdo možná ví, že tato ulička nese název „Nad Perchtou“, ale málokdo možná ví, jak toto zvláštní pojmenování vlastně vzniklo.

Vysvětlení podává v turnovské kronice zesnulý kronikář Karel Kinský. Píše, že ve středověku některá pole a některé louky nesly svoje označení, z nichž mnohé se uchovaly do dnešních časů. Tak třeba louky kolem potoka Libuňky se nazývaly „Libuní“, louky po obou březích Jizery byly „perné louky“, jiné louky nesly označení „Malá Perchta“ či „Velká Perchta“.

Toto označení je velmi dávné. Výraz „perchta“ je převzato dokonce ze starogermánského bájesloví. Dlouho žilo v pověrách hornoněmeckých. V nich se jedna z bohyní jmenovala „Bertha“, též „Berchta“ nebo „Perachta“. Byla to bohyně zemědělské úrody, která měla ve znaku pluh a vřeteno. Ochraňovala prý polní i domácí hospodářství.

Zde je asi starobylý původ označení, že louky a pole, ležící pod dnešní „Perchtou“ byly dány pod její ochranu a označeny podle jejího jména. Místo nad těmito pozemky pak bylo označeno „Nad Perchtou“ a přetrvalo až do dnešních dnů.

Podle starého bájesloví chodila prý „Berchta“ poslední den roku dům od domu a dohlížela na přádelní dílo. Pilné a svědomité přadleny odměňovala, těm však, které nebyly s prací hotovy, dílo ještě notně pokazila. Někdy si ji představovali jako laskavou bílou paní nebo zase naopak jako hroznou trestající stařenu s dlouhým nosem, železnými zuby a s rozčepýřenými vlasy. Dbala prý také na to, aby všechny děti byly řádně umyté, čisté, učesané, ale i poslušné. Kdo prý na Silvestra nejedl kaši a rybu, toho mohla „Berchta“ dokonce rozpárat radlicí. Svým původem je „Berchta“ zosobněním svátku Tří králů, který v němčině nese označení „Berchtentag“.

Takovou bytost znali také lidé v českých zemích, zejména na jihu Čech v okolí Českých Budějovic. Říkali jí však „Peroutka“. Chodívala kolem svátku Tří králů s nebozezem, vyhrožovala provrtáním, jestli nedostane to, oč požádá. Jí podobná či příbuzná je „Bílá paní“, která se objevovala v slavných českých rodech. Tu bývala zvána obyčejně „Berchtou“, např. Berchta Rožmberská, Berchta Krumlovská, Berchta Jindřichohradecká.

Bílá paní se zjevovala na zámcích svého rodu vždy o půlnoci v dlouhé bílé říze a chovala děti stejného rodového kmene, když chůvy již usnuly. Byla však často také postrachem, ne-li dokonce strašidlem na zámcích, a dokonce prý často ohlašovala svým příchodem nebo zjevením smrt některému členu rodiny nebo rodu.

                    Podle Karla Kinského připravil František Mlejnek