Na sv. Annu vypukla válka

Byla právě neděle 26. července roku 1914, na svátek sv. Anny, když se po všech podkozákovských vesničkách rozlétlo náhlé vzrušení. Vypukla válka mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem, která se záhy proměnila v krvavou válku světovou. Toho dne se od čtyř hodin odpoledne začaly na důležitých místech objevovat žluté plakáty, kterými se mj. nařizovala částečná mobilizace záložníků 1. výzvy (do 37 let věku).

Bylo to nevyslovitelné leknutí a mladí muži byli tou zprávou téměř omráčeni, když se museli do 24 hodin rozloučit se svými rodinami a hlásit se u svých „kádrů“. Také 19 mužů z naší obce opustilo své manželky, děti a rodiče a obléklo vojenské uniformy. Byli však nadějně přesvědčeni, že se opět brzy vrátí domů, že technicky i mocí bude tahle válka záhy skončena.

Leč nebylo tomu tak. Nikdo nemohl tehdy tušit, že se celý konflikt protáhne na dlouhé čtyři roky. Do války se na obě strany bojujících mocnost přidávají další a další země.

Dne 15. října 1915 ztrácí naše obec prvního vojáka, kterým byl rolník a člen obecního výboru pan Petr Vodháněl z Prackova čp. 7. Zahynul na Srbsku při přechodu řeky Driny. Doma zanechal mladou zarmoucenou rodinu.

A 12. října 1915 jsou nařízeny další odvody dvacetiletých mužů. Šlo o ročníky 1894 - 1895. V dalších letech pak další a další muži starších ročníků rukují bojovat „za císaře pána a jeho rodinu“.

V listopadu přibylo do naší obce 14 uprchlíků (Rusínů či Ukrajinců) z jihovýchodní Haliče a Bukoviny. Byli ubytováni u rolníků za erární poplatek 70 haléřů na den. Měli být současně i výpomocnou sílou v zemědělském hospodářství. Přesto, že trpěli touhou po domově, kde museli opustit své majetky, byli veselého temperamentu a rádi se živě bavili s našimi lidmi.

Tolik tedy jen několik úryvků z počátečních dob po vypuknutí první světové války, jak tyto události pod Kozákovem zachytil vesecký kronikář Josef Hejduk. Je to již dávno, a tak je už i velice málo pamětníků.

První dřevěná škola ve Vesci z let 1873 - 1905

Již od mládí se rád zabývám vlastivědou svého rodného kraje, a tak si schutí často zalistuji v různých kronikách, kde se člověk dozví mnoho zajímavých věcí, o kterých dříve neměl třeba ani tušení. Když jsem si prohlížel 1.díl „Kroniky obce Vesce“, našel jsem tam i historický zápis o původu první vesecké školy z roku 1873. Kronikář Josef Hejduk zde doslova uvádí:

„Podrobný popis z výstavby této školy není zachován. Jenom z vyprávění rolníka Františka Vodháněla pro kronikáře Josefa Hejduka v roce 1937 citát, že veškero dříví i též fůry koňské poskytl člen obecního zastupitelstva pan Jan Votrubec - „odskalský“, majitel usedlosti selské z Prackova čp. 1, a to za 300 zlatých.

Budova byla roubená z přitesaných kládí, lišty mezi nimi vyplněné slaměnými svazky a vazebnou červenicí vymazané a obílené. Lavice byly pro šest míst k sezení. Učebna byla asi pro 60 žáků. Ještě před požárem po 32 létech byla budova školy vkusná zevně i uvnitř.

Vzornou péči jí věnoval první stálý školník pan Josef Trakal, soused z čp. 13 vedle, tč. i zvoník, občasně i obecní přidaný (posel), jako hudebník byl v mládí až v Rusku s partou.

Náklad této výstavby přízemní roubené školy, kryté šindelem, vyžádal si plných 3000 zlatých. Velmi náročná na ní byla práce tesařská 70%, truhlářská 20% a zednická 10%. Byla stavěna na osadním pozemku (pastvina), nížeji pod školou byla zvonička na kaštaně.

V této jednotřídce se za 32 let vystřídalo 6 učitelů. Stavbu její plánoval a řídil stavitel Fišer ze Železného Brodu.“

Tolik tedy jeden zajímavý zápis ve vesecké obecní kronice.

 Podkozákovské zemědělství

Podíváme-li se do dávných dob, zjistíme, že první zemědělci postupovali k nám do Českého ráje vlastně z nitra Čech. Souvislý pás zemědělských osad se rozprostřel na úrodných půdách podél toků řek. Proti toku Jizery se přesouval přes Mnichovohradišťsko až na Turnovsko a pak dále k severu a k severovýchodu. 

Vrátíme-li se nazpět do doby rakousko-uherského mocnářství, do dob feudálního panství, najdeme ve starých zápisech zmínky o tom, jak obyvatelé i z Podkozákovska chodívali na robotu - jak se říkalo pracovat „na panské“. Ke konci těch dob chodili ještě alespoň sezónně pracovat na panské velkostatky, třeba do Valdštejnska. Sklízeli tam např. cukrovku, což byla práce obtížná, ruční, často už za sychravého, deštivého počasí chladných podzimů.

Později lidé už nechodili dřít na panská pole a tvrdé mozoly na svých pracovitých rukách získávali doma - na vlastní hroudě.  Snažili se pečlivě obdělat každičký kousek půdy a většina z nich si těžce dobývala svou každodenní skývu chleba. Zvláště drobní zemědělci - domkáři či chalupníci, jak se jim také říkalo, ti mívali dřinu největší. Jejich políčka bývala většinou na svazích, ale často i na prudkých kamenitých stráních. Mnozí, vlastně většina z nich, nemívala ani svůj vlastní potah, takže byli odkázáni jen na lidskou sílu nebo na potahovou výpomoc zámožnějšího hospodáře. Jemu ovšem nemohli platit hotově, ale vraceli mu opět svou ruční práci na jeho polích v době žní, sklizně brambor nebo řepy.

Blízko pod Kozákovem nebyly velkostatky. Ty byly až pod Valdštejnem a Hrubou Skálou, později se jim také říkalo „zbytkové statky“. To po parcelaci zemědělské půdy za první republiky. Byl tu velkostatek Valdštejnsko, Hořensko, Kyselovsko, jejich budovy se nám zachovaly v různé podobě až po dnešní časy.

Číst dál: Podkozákovské zemědělství

Riegrova turistická chata na Kozákově

Kozákov je nejvyšším bodem krajiny Českého ráje. Svou nadmořskou výškou převyšuje všechny okolní vrchy a dívá se hluboko do kraje, daleko až do nitra Čech. Je opředen četnými bájemi a pověstmi, je znám jako naleziště achátů, jaspisů, chalcedonů, ametystů, záhněd i dalších vzácných kamenů. Jejich bohaté sbírky najdeme i v turnovském muzeu a můžeme si je nejen prohlédnout, ale i zakoupit každým rokem o prázdninách v budově bývalé školy v Radostné pod Kozákovem, kde se pořádají jejích pravidelné výstavy. Stejně tak můžeme vidět vzácné kameny na soukromé výstavě pana Votrubce ve vesnici Kozákově.

Na vrcholu Kozákova stojí Riegrova turistická chata, která byla původně vybudována obětavostí několika nadšenců a slavnostně předána veřejnosti dne 24. června 1928. Počasí slavnosti tehdy přálo, a tak v ten nádherný slunečný den přivítal vrchol Kozákova návštěvu několika set občanů i ze vzdálených míst. Po prvé se na vrcholu objevilo i několik desítek osobních automobilů.

Na výstavbu chaty byly získány některé subvence a příspěvky, např. samotné město Turnov věnovalo na tuto akci více jak 100 000 Kč. Celkový náklad na stavbu činil více jak  750 000 Kč. Chata byla postavena čtvrt století po smrti semilského rodáka Františka Ladislava Riegra a nazvána jeho jménem. Původně zde měla stát mohyla nebo jakási rozhledna, ale nakonec zvítězila myšlenka vybudovat pro turisty chatu. Až do té doby byl vrchol Kozákova pustý a jen studený severák se tu proháněl po široké pláni. Dnes víme, že teprve nedávno se Kozákov dočkal opravdu i nové kovové rozhledny, ze které můžeme za jasného počasí přehlédnout velkou část Čech a pokochat se i krásou všech okolních kopců a hor.

Když byla kozákovská chata dostavěna, dostala i řádné vybavení, na tu dobu moderní. Byla elektrifikována, měla telefonní spojení a vlastní vodovod. Vodu do ní čerpal ve dne i v noci trkač od bájné studánky Radostné. Riegrovu chatu na Kozákově stavěl v létech 1926 – 1928 železnobrodský stavitel architekt R. Kousal.

K nové chatě byla dostavěna i nová silnice od vesnice Komárov, později pak i z obce Záhoří. Horská silnička od vesnice Záhoří nahoru na vrchol Kozákova byla značným nákladem nedávno nově vyasfaltována a rozšířena, takže dnes má výborný povrch. To je zvláště příjemné turistům, kteří přijíždějí na Kozákov svými automobily.

Před léty chata na Kozákově značně utrpěla velkým požárem, byla však znovu obnovena a rozšířena. V posledních desetiletích byla mimo jiné využívána (zneužívána?) také armádou k vojenským účelům. Na pláni u chaty se za první republiky začal provozovat plachtařský sport - bezmotorové létání. Dnes zde nejčastěji vidíme „létající draky“, sportovce zavěšené na padácích nebo na rogalech. (paragliding).

Ve stejném roce, kdy byla předána veřejnosti kozákovská chata, byla i otevřena nová turistická stezka z Turnova na Kozákov. Byla nazvána po turnovském historikovi prof. Dr. J. V. Šimákovi. Vedla z Turnova přes Záholice a Rozumov na Klokočské skály, dále průrvou klokočských skalních Průchodů přes ves Klokočí do Vesce a pak přes prackovskou silnici lesem na „Loma“, potom kolem Drábovny (zv. též „Hrádek“) a lesem od záhořské strany k chatě na Kozákově.  Stejnou trasu sleduje turistická stezka z Turnova na Kozákov i dnes. Ta původní Šimákova stezka byla otevřena dne 26. srpna 1928.

V době před druhou světovou válkou byla zřízena další stezka, která vedla z křižovatky „Na špici“ přes vesničku Loktuše, dále kolem kozákovské hájenky ke studánce Radostné a pak až nahoru k chatě. Ta nesla jméno po turnovském lékárníkovi PhMr. Radském, tedy „Radského stezka“.

Náš Kozákov je dodnes vyhledávaným turistickým místem. Je cílem mnoha výprav našich i zahraničních návštěvníků. Míří sem i četné školní výlety, pořádají se zde občas také prodejní burzy, které nabízejí nejrůznější zařízení a součástky zejména pro radioamatéry.

Je zde možnost příjezdu soukromými vozidly, ale v letní době např. i pravidelným turistickým autobusem. Na Nový rok se každoročně pořádá novoroční turistický výstup na vrchol Kozákova.

Tak přijďte nebo přijeďte se podívat i Vy!                ----          Podle Kroniky obce Vesce