Psalo se v kronice o Vrátu u Železného Brodu - zápis v obecní kronice z roku 1925
Katastrální obec Vrát rozkládá se na levé straně řeky Jizery tekoucí k Turnovu, mezi městem Železný Brod a Malou Skálou. Osada Vrát vzdálena jest od okresního města Železného Brodu půl hodiny cesty směrem jihozápadním.
Obec Vrátská sestávala se ze šesti osad místních: Chloudov, Koberov, Líšné, Libentin, Prosíčka a Vrát. Náleží k ní samoty: Blatina, Hluboček, Mudálov, Propastný, Závrší a Zdůlně..
Z popisu osad leží Vrát na kopci počínajícím v Propastném a končícím v Líšném a na Libentinách, osada Chloudov prostírá se na protějším kopci, patě vrchu Kozákova, osada Koberovská táhne se po obou stranách silnice Rovenské a její popisná čísla patřící k Vrátu končí hostincem Havlínovým a domem zámečníka Vlasáka. Osada Líšné prostírá se na západním svahu kopce Vrátského a rovněž tak Libentina, tento jižněji. Osada Prosíčka leží čtvrt hodiny za Vrátem při silnici vedoucí do Vranova. Stavení těchto osad jsou povětšině pohronmadě a jsou z jedné třetiny dřevěná.
Celková rozloha obcí obnáší 492 ha 57 a a 49 m2.
V obci jsou následující veřejné budovy: ve Vrátě jednotřídní obecná škola a sokolovna v roce 1920 postavená, v Líšném dvoutřídní obecná škola a sokolovna, postavená v roce 1910.
Všech domů jest v obci 184. Z toho připadá na osadu Chloudov 18, Koberov 35, Libentiny 8, Líšné 63, Prosíčka 24 a Vrát 24 čísel. Obec Vrát podléhá okresnímu hejtmanství nebo okresní politické správě, jakož i okresní školní radě v Semilech, okresnímu soudu i bernímu úřadu, poštovnímu a telegrafnímu úřadu, okresní správní komisi v Železném Brodě, obchodní a živnostenské komoře v Liberci. Příslušným finančním ředitelstvím jest Jičínské a krajský soud jest v Mladé Boleslavi.
Nejbližší železniční stanicí jsou Železnobrodská a Maloskalská. Část obce, totiž Chloudov, Koberov, Vrát jsou přifařeny do Železného Brodu, Líšné, Libentin a Prosíčka do Nábzí, vesměs biskupství Litoměřického.
Dle posledního sčítání lidu z r. 1920 jest v obci283 rodin, z toho 551 mužů, 623 žen, 253 katolíků, 329 československých, 202 českých bratří evang. august.vyznání, 386 bez vyznání, 4 Němci, 1 Ukrajinec.
V obci jsou následující spolky: Sbory dobrovolných hasičů v Chloudově, Koberově, Líšném, Prosíčce, Vrátě a Závrší. Tělocvičné jednoty „Sokola“ v Koberově, Líšném a na Vrátě. Národní jednota severočeská v Koberově a v Líšném, Hospodářsko-lesnický spolek ve Vrátě.
Starostou obce jest nyní (1925) p. Stanislav Koucký z Prosíčky, před ním po mnoho let p. Adolf Vele z Chloudova.
V obci převládá hlavně rolnictví, lid miluje svou hroudu a z usedlíků velmi málo jich opouští obec. Druhým odvětvím jest sklářství. Jest to zejména broušení perel skleněných, na domácích strojích zvaných cajk, které se poháněly šlapáním, čímž se roztáčelo setrvační kolo, z něhož šel řemen nahoru na vřeteno, které bylo spojeno s brusem. Někteří brusiči byli pravými mistry ve výbrusu hráněk na perlích. Pak drikování kalutových korál u stolu s měchem, který se rovněž pohání šlapáním, aby petrolejový kahan dostal ostrý plamen, který rozehřívá sklo. Po špendlíkách, kalutech a frislí, které pominulo, jest výroba navíjení perel na drát, které se pak navlékají, uzlují na všelijaké náhrdelníky.
Z historie kapličky ve Vesci
Kaplička ve Vesci stojí uprostřed vesnice nedaleko budovy místní školy. Vedle kapličky je socha sv. Jana Nepomuckého od žernovského sochaře Zemana ? z roku......
Kaplička byla postavena zásluhou zbožných občanů někdy na konci 80. let předminulého 19. století. Stojí tedy ve Vesci už nejméně 116 až 120 roků. Obraz Anděla Strážce, kterému byla kaplička zasvěcena, byl pořízen osadníky veseckými v roce 1890 a sloužíval jako oltář. Tenkrát byl zakoupen za 600 korun.
V kapličce bývala sloužena zejména poutní mše, kdy sem docházívalo procesí z Kostelních Louček. Staří pamětníci říkají, že se přímo v kapličce vykonávalo několik svatebních obřadů. S jistotou je doloženo, že zde uzavřeli církevní sňatek manželé Anna a Stanislav Maryškovi z Vesce čp.24, a to v roce 1921.
Vzácný originál olejového obrazu Anděla Strážce zhruba před 25 léty náhle tajemně zmizel. Z kapličky jej vyřízl a odnesl neznámý zloděj, který jej možná dobře zpeněžil. Nejen vnitřek kapličky, ale celá stavba začala potom dost rychle chátrat, zvláště když se stala doménou různých nenechavců z řad dětí a mládeže.
Nutno dodat, že na kapličce byla po celou dobu její existence také malá nástřešní zvonička se zvonem, tedy zvonice. Kronika vypráví, že původní vesecký zvonek býval zavěšen pouze na mohutném kaštanu, který rostl v místech někde před pozdější kapličkou. Zvoníkem tehdy býval Josef Trakal (nar. 1844) z čp. 13 (naproti kapličce) a předtím ještě zvonívali i jeho rodiče. Proto se tady také přezdívalo „u Trakalů zvonických“.
V novější době zvonívala paní Aloisie Hušková z čp. 10. Poslední dobou, nežli se zvon ve Vesci nadobro odmlčel, zvonívalo se tady už jen při úmrtí místních občanů, tzv. umíráček. Dříve se ale pravidelně vždycky ve 12 hodin odzvánělo poledne a každý navečer také klekání (modlení). Vesecký zvon jsme slyšeli naposledy v roce 1970.
Při úmrtí se první den odzvonila smrt (zmíněný umíráček) a potom každý den až do pohřbu se po poledním zvonění vyzváněla „hrana“. V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, pokud se pohřební průvod nedostal od domu smutku až na místní vesecký hřbitov.
Zvonu se někdy užívalo i k dalším účelům. Zvonilo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách, na které zvonek sezváněl věřící, ale poskytoval službu i vyhlašováním poplachu při požárech a při živelních pohromách. Za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku. Mezi málo známé použití zvonu patřil starodávný zvyk, že se zvonívalo proti blížícímu se krupobití a proti hromobití.
Vesecký zvon na kapličce jsme mohli slyšet naposledy v roce 1970. Od té doby mlčel, zvonit se přestalo, protože hrozilo nebezpečí spadnutí zvonu, když trámoví, kde byl zavěšen, notně zchátralo. Nakonec byl sejmut a uložen, aby nedošlo k nenadálému neštěstí, když různí nenechavci vlézali do kapličky a prováděli tady své rejdy. A tak kaplička dále chátrala. Vnitřní vybavení bylo poničeno, okna vytlučena, dveře rozlámány. Střechou dovnitř zatékalo, vazba i celá věžička (zvonička) ztrouchnivěly, stěny poryla plíseň... Kolem chodili turisté, nahlédli do kapličky a s hrůzou se odvraceli, jak byla zničena.
Konečně došlo ke generální opravě, k zavěšení zvonu, který se uvádí do chodu pomocí elektřiny
Sokolské šibřinky
Dne 18. ledna 1948 uspořádal Sokol Loktuše své první sokolské šibřinky, které se skutečně nadmíru vydařily. Snad to bylo tím, že na nich účinkoval známý taneční orchestr Jaroslava Maliny z Prahy, známý zejména z rozhlasových kabaretů v pražské kavárně „Vltava“. Jako zpěváci spoluúčinkovali: Jožka Srbová, členka Bajo-tria, a Milan Šamonil.
Sál na Špici byl doslova nabit lidmi. Obě podloubí (přísálí) i jeviště, kde stály stoly, byly plné. Také taneční parket byl přeplněn, takže nebylo možno dost dobře ani tančit. Hudba účinkovala nahoře na balkóně. Pro zpěváky byl připraven mikrofon, takže zpěv byl potom třemi reproduktory přenášen do sálu. Orchestr osobně řídil Jaroslav Malina.
Účinkujícím se u nás velice líbilo a těšili se už předem na nový zájezd k nám. Dekoraci sálu k rázu šibřinek „Červená se malina“ úplně zdarma namaloval čeledín od Vidunů z Vesce pan Václav Gregor. Za jeho nezištnou pomoc poděkoval mu později Sokol dopisem a veřejně i v Pojizerských listech.
Vstupné na šibřinky bylo 50 Kčs, garde 20 Kčs.
První divadlo
Na Hod Boží vánoční 25. prosince 1947 sehrál divadelní odbor Sokola svou první hru od Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“. V režii Františka Mlejnka ml. ve hře účinkovali:
Josef Mlejnek čp. 39..................................................Filip Dubský starosta a sedlák
Františka Staňková čp. 2............................................Marie Dubská, jeho žena
František Mlejnek, ml. čp.25.....................................Václav, jejich syn
Bohuslav Bakeš, Chutnovka......................................Petr Dubský, otec Filipův
František Mlejnek, st. čp. 25 .....................................Jakub Bušek, sedlák a radní
Jitka Richtrová z Dubecka...........................................Františka Bušková, jeho žena
Ivanka Zunová z Dubecka............................................Verunka, jejich dcera
Oldřich Vodháněl z Louček..........................................Martin, jejich syn
Oldřich Staněk čp. 2 .....................................................Matěj Šumbal, sedlák a výbor
Hana Vítová čp. 47 .......................................................Marie Šumbalová, jeho žena
Josef Kvapil st. čp. 50 ...................................................Pavel Kožený, sedlák a výbor
Karel Staněk z Dubecka.................................................Kašpar Šmejkal, sedlák,výbor
Ladislav Hejduk čp. 26 .................................................Valentin Bláha, voj.vysloužilec
Josef Cvrček čp. 49........................................................ Josef Haberšperk, švec
Josef Ježek čp. 15...........................................................František Fiala, krejčí
Věra Kubáňková z Louček..............................................Terezka Fialová, jeho žena
Jejich děti:
Dáša Mlejnková čp. 25 ..................................................Kristýna
František Kolombo z Chutnovky.....................................Matěj
Irena Kyselová z Louček..................................................Pepička
Slávka Staňková z Dubecka.............................................Hanka
Blažena Vodhánělová z Louček........................................Manča
Fanda Staňková z Dubecka...............................................Františka
Hynek Krolmus z Kvítkovic..............................................Filípek
Slávek Vele z Rotštejna...................................................Karel Kudrlička, učitel
Josef Čepelík z Loktuš.......................................................Marek Ehrman, hostinský
Miluše Kočová z Louček.................................................Markýtka, obchodnice
Luboš Tulach z Louček......................................................Vojta, čeledín
Ladislav Bárta z Kvítkovic.................................................četník
Josef Cvrček čp. 45
Josef Hejduk čp. 10
Stanislav Drahoňovský z Klokočí/cestáků/
Václav Žák z Rotštejna.......................................................čtyři muzikanti
Účast na tomto prvním divadelním představení byla veliká. Před zahájením promluvil předseda Místní rady osvětové František Mlejnek st. čp. 25, který tak předal veřejnosti nové jeviště v sále na Śpici a přečetl také jména všech dárců, kteří na jeviště finančně přispěli a tak se zasloužili o vybudování našeho nového moderního jeviště a jeho osvětlení.
Potom ještě promluvil o významu divadla pro český venkov okresní osvětový inspektor učitel Otakar Fiala z Turnova.
Na jeviště se vybralo v penězích od domácích dárců z Loktuš celkem 14 070 Kčs, od dárců přespolních celkem 14 230 Kčs. Celkový výtěžek sbírky na nové jeviště na Špici tak činil 28 300 Kčs. Kromě toho občané z Loktuš půjčili bezúročně celkem 25 000 Kčs. Záruku v Kampeličce ve Vesci nad zápůjčkou ve výši 60 000 Kčs převzali rovněž někteří místní občané, zejména členové místního národního výboru.
Výpisy z loktušské kroniky - Založení Sokola
Z podnětu několika pokrokových občanů z Loktuš a z okolí bylo v Loktuších přikročeno k založení samostatné Tělocvičné jednoty Sokol. Dosud několik členů a dorostenek chodilo cvičit do jednoty vesecké. Původně se zamýšleno na založení pobočky veseckého Sokola v Loktuších. Později však byla tato myšlenka zamítnuta.
Již v létě roku 1947 začalo u nás cvičit žactvo i dorost. Dne 1. září 1947 se konala ustavující valná hromada na Špici, na které byl zvolen první výbor jednoty: starosta Josef Cvrček čp. 49, místostarosta Stanislav Zuna z Dubecka čp. 1, jednatel František Mlejnek ml. z čp. 25, pokladník František Mlejnek st. z čp. 25, matrikářka a kronikářka Dáša Mlejnková z čp. 25, náčelník Ladislav Hejduk z čp. 26, místonáčelník Karel Staněk z Dubecka, náčelnice Bohumila Mrázová z Chutnovky, místonáčelnice Eva Zunová z Dubecka, vedoucí dorostu Oldřich Staněk z Loktuš čp. 2, vedoucí žáků Josef Kvapil ml. z Loktuš čp. 50, vedoucí žákyň Ivanka Zunová z Dubecka.
Do Sokola se přihlásili nejen členové z Loktuš, ale i z Dubecka, z Chutnovky, z Louček a z Rotštejna. Jednota byla ihned uvedena v život a započato se cvičením. Začala se nacvičovat prostná na XI. Všesokolský slet v Praze v roce 1948. Prostná na slet nacvičovali muži, dorostenky a žákyně. Cvičilo se v sále na Špici, který sloužil za tělocvičnu. Pravidelně se cvičilo dvakrát týdně. Sál je ke cvičení propůjčován p. hostinským Kvapilem zdarma. Pořádek a čistota zde musejí být zachovány.
Byl založen i divadelní odbor Sokola, jehož předsedou byl zvolen František Mlejnek, ml. Takto byl i u nás uveden v život nový všenárodní spolek - Sokol.