Velikost textu

Staré časy

Někdejší dopisovatel do Pojizerek František Mlejnek

František Mlejnek, učitel v.v.                                                                                                                                                                                                        
František Mlejnek (nar. 1926) v Chlomku - Mírová pod Kozákovem, dlouholetý učitel a ředitel dvou a později jednotřídní základní školy ve Vesci. Jako vesnický kantor nechyběl při žádné kulturní a společenské události, která se ve vesnici pořádala, v šedesátých letech působil v obecní samosprávě, později jako předseda Osvětové besedy ve Vesci při Místním národním výboru v Mírové pod Kozákovem, předseda Sboru pro občanské záležitosti v Mírové pod Kozákovem, knihovník Místní lidové knihovny ve Vesci (dosud), dříve ve funkcích v TJ Sokol ve Vesci a dalších. Kromě veřejných funkcí pomáhá pořizovat zápisy do Obecní kroniky Vesce, Smrčí a Prackova, v létech důchodu sepsal dvě knížky: "U nás pod Kozákovem - Listy z naší kroniky" (regionální popisná publikace) a knihu vlastních vzpomínek "Ve stínu Achátové hory". Druhá z těchto knih byla vydána v nákladu 500 ks a ihned byla rozebrána. Proto má připraveno i pokračování, avšak s tiskem se zatím nepočítá. Mohla by však být vydána časem i na těchto stránkách.  Panu učiteli Mlejnkovi můžete napsat na e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Číst dále: Někdejší dopisovatel do Pojizerek František Mlejnek

 

Historické letopočty

Historické letopočty

 Pročítáme-li staré letopisy, kroniky nebo historické publikace, narazíme často na celou řadu důležitých letopočtů, které znamenaly mnoho pro stát a pro národ, někdy třeba pouze jen pro určitý kraj, oblast nebo některé místo. Bez zajímavosti nejsou ani naše místní letopočty u nás na Turnovsku a v okolí. Tak např.:

Kolem roku 1250 byl založen Turnov. Do roku 1538 nad městem panovala dvojí vrchnost. V létech 1538 - 1547 došlo sjednocení pod pány z Vartemberka, 1548 - 1552 vládla komora královská, 1552 - 1556 Šeb. ze Schöneichu, roku 1556 vykoupil Adam z Vartemberka.

Roku 1565 se jeho synové o Turnov dělí. Turnov se rozpadá na čtyři díly. Nad jednou čtvrtinou panuje hrabě Jáchym Ondřej Šlik, roku 1615 nad třemi čtvrtinami Albrecht Jan Smiřická, od roku 1620 a 1621 (konfiskace) rod Valdštejnů, od roku 1821 do roku 1848 rod Lexy, rytmistra z Aehrenthalu.

Turnovská radnice byla vystavěna roku 1526, obnovena 1620 a poté v roce 1894. Děkanský kostel sv. Mikuláše se poprvé připomíná r. 1357, ale 20. dubna 1707 vyhořel, obnoven byl až roku 1722.

Dominikánský klášter v Turnově byl vypálen roku 1424. S ním shořel i chrám Panny Marie, obnovený pak v půli 16. století. Ale roku 1643 vyhořel znovu a byl jen nuzně opraven. Po odstranění provizorního kostela bylo roku 1825 započato s novou stavbou.

Číst dále: Historické letopočty

 

Jak u nás Italové jedli hlemýždě

Jak u nás Italové jedli hlemýždě - V. J. Kulich: Paměti okresu turnovského

V roce 1914 existovala pod Kozákovem velká rozlehlá obec Klokočí, ke které náležely kromě samotné osady Klokočí ještě tyto další osady: Vesec, Smrčí, Prackov a Lochtuše. Celá klokočská obec měla dohromady 1 146 obyvatel ve 238 domech. Řídící učitel Seidl ve Vesci zaznamenal válečnou historii této obce za první světové války takto:

Vesele ve znamení plesů a zábav se začínal rok 1914. Do I. výzvy nastoupilo ke svým kádrům po vyhlášení mobilizace celkem 58 mužů.

Jako první příznak zuřící války byl příchod válečných uprchlíků. Zajímavé bylo kuchaření těchto lidí, kteří sem pod Kozákov přišli z italské fronty. Neznali naše kamna, rozbourali kamna v domku Josefa Salaby v Klokočí, kde bydleli a upravili si tak volný krb po způsobu italském.Mimo oblíbené polenty si upravovali také hlemýždě, na velké podivení všech sousedů.

Za vojíny, nastouplé do války, následovali též koně a vozy. Z obce klokočské bylo dodáno pět koní a tři vozy. Při domobraneckých přehlídkách byla odvedena čtvrtina všech mužů z obce do věku 37 let.

Vlastenecká povinnost rakouská našim vojákům nepřirostla k srdci, a proto jich většina, jak bylo možno „vyhrávala“ vojnu po nemocnicích. V umění být nemocen se zdokonalili někteří tak, že sluší zaznamenat výrok jednoho z lékařů, že se tito musí od vojáků mnoho učit.

Cena mouky a potravin byla toho času až šestinásobná, a neustále rostla. V roce 1915 přišel do vyšetřování občan Petr Mlejnek z Prackova čp. 12, který při válečné debatě s německým dělníkem vyslovil naději na vítězství Ruska. Byl udán a třikráte vyšetřován u okresního soudu v Jablonci. Nebyl sice odsouzen, ale částka na úplatky a aprovizace pro lačné tehdy soudce byla slušná.

Té doby bylo také rakouskými úřady zabaveno jmění a usedlost Václava Jíny v Prackově čp. 6, kterému prokázáno bylo, že samovolně přešel ve frontě k Rusům.

Nejkritičtější doba války světové byla v roce 1917. Zásoby byly vyčerpány a aprovizace pro venkov přestaly v červnu úplně. Ke zmírnění nouze byly tehdy zřizováni obecní kuchyně. Platilo se kuchařce v Klokočí 4 K denně. Nájem na propůjčení stodůlky pro kuchyň činil 3 K denně. Tudíž byla zakoupena prkna a postavena kuchyň nová při kolně školní tamtéž.

Recept na 110 porcí po 3/4 litru této polévky byl následující: 2 kg mouky, 2 kg masa, 14 kg brambor a 10 kusů vajec. Jakost polévky podle kritiky odběratelů byla nestejná, většinou méně než prvotřídní.

První zprávy o legiích a T. G. Masarykovi byly přijímány sice radostně,  ale s nedůvěrou, jako když pohádce nasloucháte. Ani nezaručeným zprávám o revoluci a státním převratu 28. října nebylo zprvu věřeno. Až občan kterýsi přiběhl ze Železného Brodu se zprávou, že přišel telegram o prohlášení samostatnosti.

Bohužel tyto radostné dny nebylo prožívati všem. Padlo 17 mužů a dalších šest zemřelo. Raněno bylo celkem 150 mužů, šest jich zůstalo invalidy.

Koncem roku 1921 podána byla žádost o rozluku obce Klokočí na tři části, a to Klokočí, Vesec se Smrčím a Prackovem a Lochtuše. Uskutečněna však byla až o tři roky později, tedy v roce 1924.

Jak v osadách i obcích okolních, tak i zde byla postaven památník obětem světové války. Podnět k tomu učinil starosta obce Petr Šírek, a náklad peněžitý byl hrazen dobrovolnou sbírkou mezi občany.

A tak jest pomník padlých vojínů ze světové války v Klokočí, v Loktuších, ve Smrčí i v Prackově.

 

Vražda pod Kozákovem v 19. století

Vražda pod Kozákovem v předminulém století - Zpráva z Pojizerských listů z roku 1886

Dne 28. února 1884 odbývala se v hostinci „na Mimoni“ u Turnova taneční zábava, které zúčastnili se mladíci z Loktuše i Volavce. Okolo půl noci strhla se mezi loktušskými a volaveckými hochy oranice, při níž Josef Paldus z Loktuše nožem lehce bodnut byl.

Při stání v této příčině u c. k . okresního soudu v Turnově odbývaném, svědčil František Hejduk z Volavce proti Josefu Paldusovi. To Paldus Hejdukovi zapomenouti nemohl. Celé tři roky pomýšlel na odvetu, hledaje příležitosti, jak by se pomstil nenáviděnému nepříteli. Přihlédněme k tomu, jak to provedl.

Dne 27. června 1886 tančilo se v hostinci v Lestkově. Mezi přítomnými nalézali se též bratři Jan a Josef Paldusové, statně popíjejíce a tančíce již od páté hodiny odpolední. Vtom vejde do taneční síně František Hejduk z Volavce. Mocně vzplál žár pomsty v Josefu Paldusovi při pohledu na nenáviděného „Volaváka“, i umínil si úmysl svůj dnes provésti stůj co stůj.

A jak si umínil, tak se stalo. Když okolo jedné hodiny v noci František Hejduk chtě domů se odebrati, ze síně taneční vyšel, uvítali jej oba bratři Paldusové, mezi tím venku číhající,  zvoláním: „Á, to jsi ty, kluku volavácká, zlodějská!“ Hejduk dal se na útěk, Paldusové za ním.

„U kapličky“ poblíže hostince dohonili jej, a tu vrazil Josef Paldus otevřený nůž Hejdukovi do prsou. Bolestí a snad i z obavy, aby nebyl ještě jednou bodnut, napřáhl Hejduk ruce proti Paldusovi, při čemž mu nožem přeříznuta kůže na všech prstech. Vykonavše pomstu svou, pádili Paldusové z místa činu.

I Hejduk, v prsa raněný, sebral všecky síly své a dovlekl se do hostince zpět, kdež v síni zvolal: „Já jsem bodnut!“, k zemi klesl. Učiněn ihned pokřik a raněný Hejduk dopraven do bytu rodiny Šírkovy. Zde tázan jsa, kdo mu to udělal, určitě poznačil Josefa Paldusa co pachatele.

Povolán ihned lékař, kterýž ohledal raněného, prohlásil poranění za těžké a smrtelné. Druhého dne odebrala se k Hejdukovi soudní komise, a tu při výslechu opět Hejduk se vší určitostí udal, že Josef Paldus a nikdo jiný jemu smrtelnou zasadil ránu.

Po osmi dnech pak v bolestech skonal.

(Ponecháno v původním znění a pravopise!/

   

Také v Čechách byl mor

Podle vyprávění 85ti letého výměnkáře Mazánka z Tatobit v roce 1942 - Také v Čechách byl mor

Mnohé kroniky, staré záznamy a dokumenty dokládají, že to bylo v 15. a v 16. století, kdy i naši zemi a naše kraje postihla krutá epidemie moru.

Kronikář Hájek např. uvádí, že třeba v roce 1488 bylo velké sucho a pak na lidi přišel náhlý mor. Letopisci jej uvádějí do roku 1495. V předešlém roce bylo velice deštivo a tak nastala drahota. V tom roce opět řádil mor. Mnozí bohatí si nechávali postavit v lesích dřevěné sruby a zde přečkávali morovou nákazu, která se valila po Čechách a dostala se jistotně i k nám na Turnovsko. Skončila toho roku až někde v polovině prosince.

V Registru hradeckém je zapsáno, že rok 1520 byl rokem velikého moru v Čechách. Začal se po sv. Janu Křtiteli a trval až do Vánoc. Měl novou, doposud neznámou podobu. Zachvacoval celé rodiny. Nejvíce byla postižena mládež i malé děti. Lidé umírali za tři až čtyři dny. Na márách prý vyhlíželi, jakoby jen spali.

V roce 1542 se rozšířil mor ve vojsku, které obléhalo Pešť, kde se usadili Turci. Od obléhání bylo proto upuštěno.

Kronikář Švenda uvádí, že v roce 1563 a v roce předešlém trvala morová nákaza a mnoho lidí, celé rody, mnohá města i vsi se zcela vylidnily v celé Českém království. K tomu se přidaly velké povodně, drahota a hladomor.

Rok 1550 až 1566 se vyznačoval červenou epidemickou nemocí. Po dvouletém klidu se v roce 1569 objevil mor znovu. To se lidem dělaly morové hlízy na ušima a na nohou. Postižení zmírali za tři dny. Tehdy bylo málo lidí na obdělávání polí, a tak se rozmáhaly hladomory spolu s další epidemií tyfu. K nim se přidala chřipka nazývaná španělskou nemocí (španělka). To bylo v roce 1580.

Ke konci 16. století, v roce 1599, postihl mor východní Čechy i samotný Hradec Králové. Udává se, že v Hradci tehdy zemřelo na 9 000 lidí.

 

Posvícení pod Kozákovem

Posvícení

S nadcházejícím podzimem přichází i doba posvícení. Snad v každém městě, ale zejména na vesnicích se ještě i dnes udržuje ten starý posvícenský obyčej. Z původně církevní slavnosti „Posvěcení chrámu Páně“ stala se časem záležitost čistě světská a veskrze materiální.

Takové posvícení, to je každoroční událost, která se nemůže obejít bez posvícenských koláčů, mazanců i jiných sladkostí a dobrot. Také husy, kuřata, králíci berou houfně za své, podobně jako jejich chutné maso ocitá se na pekáči leckde  i zaječí pečeně nebo srnčí maso. Jinde zase nechybí vepřová a knedlíky se zelím, tzv. české „vepřo-knedlo-zelo“. Nesmí chybět ani něco dobrého na zapití. Z uvedeného vidíme, že dnes je posvícení záležitost více méně žaludeční (případně žlučníková).

Tak jako v minulosti, i dnes se o posvícení scházejí příbuzní, přátelé nebo známí, aby si vzájemně pobesedovali, prohovořili věci rodinné nebo rodové. Zprava doleva i naopak se probere (nebo propere?) celá vesnice, co se kde událo, kdo je nemocen, kde kdo umřel, co se támhle povídá. Hovoří se občas i o práci, že jí není konce (nebo že naopak lidem chybí, to hlavně v poslední době).

Beseda to bývá docela zajímavá a někdy by ji neuškodilo zaznamenat na magnetofonový pásek, to zvláště když staří začnou vzpomínat na staré časy, jak se žilo v době jejich mládí, co už všechno pamatují. Dědeček již po několikáté vypravuje, jak vojančil, babička povídá, jaké to bývaly za jejího mládí muziky a takové a podobné vzpomínky a řeči.

Číst dále: Posvícení pod Kozákovem

   

Strana 1 z 8

Právě připojeni - hostů: 272 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

info@videomlejnek.cz
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Úřední hodiny v kanceláři
Po, St 7:30-15:30 Semily

Okresní sdružení hasičů
Pod Černým mostem 486

do 28.2.2018

v ostatní dobu na domovské adrese

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 464961

Stráň Fialník nad Vescem
Jasmínou zapůjčená ložnice
Dětský karneval 1984
Od jachty do vesnice Sovlja
Masopust 18.2.2012
Naši hostitelé
Kostel sv. Nikoly na kopci nad městem
OD Kotva
Naše obydlí z kopce od kostela
Zimní Klokočské skály
Skupinové foto jsem vyfotil já
Masopust 18.2.2012
Zimní Smrčí s Červenicí
Vítrání občánků na Dolech - listopad 1982
Duha nad hasičskou zbrojnicí ve Smrčí
Sedmdesátá léta
Zástupce chorvatských Čechů v Parlamentu HR Vladimír Bílek
Maškarní karneval 1975
H.Vidunová, Mil. a Iva Maryškovy, bři Mlejnkovi