Velikost textu

Žádané materiály vesnického učitele

Ve stínu achátové hory 2 - ochutnávka

Jak jsme studovali za války

 Píše se datum 1. září 1941.  Nová škola... První kroky do ní byly jaksi nesmělé, ruce se všeho dotýkaly tak nějak velmi opatrně, i v duši bylo všelijak. Jaké to tam bude? Když jsem po prvé otevřel těžké dveře nové školy, všechno se mi najednou zdálo nějaké divné a docela jinačí nežli tomu bylo v gymnáziu na Výšince. Už ty těžké hlavní dveře byly docela jiné nežli moderní prosklené dveře gymnázia. A což teprve ty tmavé ponuré chodby i učebny! V mých očích mi tenkrát připadaly jako sklepení oproti jasným a prostorným místnostem mé dřívější školy.

Začal jsem  tedy studovat na nové škole – obchodní akademii, která sem do Turnova přišla z Jablonce díky záboru pohraničí (Sudet). Budova opravdu nebyla zrovna nejlepší, byla přece jen hodně stará (původně stará reálka, později čsl. vojenská kasárna). Zato učební látka a celé to školní prostředí, to vše mělo docela jiný ráz, než jak jsem byl zvyklý v gymnáziu. Všechno na mne dělalo dobrý dojem, až na tu tmavou chodbu i tmavé třídy a černou naolejovanou podlahu.

Třídním profesorem ročníku A byl ing. Jaroslav Pařízek, třídním našeho ročníku B prof. Karel Zakouřil a v ročníku C prof. František Šetřil. Šum ve třídě rázem ustal, když vstoupil po prvé náš třídní. Přišel rázným, pevným krokem se slovy, na která nezapomeneme: „Nazdar, děti! Já jsem profesor Zakouřil - kdo by mne snad neznal - a budu zde vaším třídním.“ A opravdu po dlouhou dobu byl nám dobrým třídním profesorem, skutečným „tátou“ nás všech, který se každého z nás dovedl zastat, když toho bylo zapotřebí.

Většině z nás se studium na OA zalíbilo hned ze začátku. Zvláště komerční předměty prof. Zakouřila měl každý rád. Na jeho hodiny jsme se přímo těšívali. Poznávali jsme v nich skutečnou obchodní praxi na názorných příkladech, nikoliv jen suchou teorii, vyčtenou z „učených knih“. Karel Zakouřil byl sám skutečný praktik, míval před zahájením své pedagogické činnosti i svůj vlastní obchod v Turnově.

Ovšem těsnopis byl zprvu dost těžkým oříškem. Mně se zdálo nemožné, naučit se zpaměti všem těm značkám, samoznakům a zkratkám. Ale nakonec při dobré vůli a troše učení šlo všechno. Pomalu jsme vnikli do studia odborných předmětů a po půl roce by se byl nikdo z nás nechtěl vrátit na gymnázium nebo na měšťanku.

Celý první ročník proběhl nám poměrně klidně a při dobrém učení. Tíhu války bylo sice cítit na všech stranách, ale proti dalším rokům to ještě nebylo až tak zlé. Uplynuly naše první prázdniny a přišel druhý ročník. Zde už byla probíraná látka poněkud obtížnější. Z rozvrhu hodin sice zmizel krasopis a fyzika, ale na jejich místo přibyla zase chemie a psaní strojem. Také ostatní předměty už byly náročnější.

Číst dále: Ve stínu achátové hory 2 - ochutnávka

 

Znovuotevření vesecké kapličky r.2006

Slavnostní znovuotevření vesecké kapličky

V sobotu 9. 12.  2006 se uskutečnilo u kapličky ve Vesci adventní zpívání a předání kapličky vePřestavba v roce 2005řejnosti (po generální opravě).

Odpolední adventní zpívání před kapličkou u školy se odbývalo za poměrně dosti velké účasti místních i několika okolních občanů, ale ze velikého deště, chladna vůbec za nepřízně počasí. Přitom ještě Milan dokázal natočit dokumentární video – záběry už skoro za šera, ba dokonce za tmy (jen při osvětlení veřejným světlem).Renovace věžičky

Kaplička byla uvnitř slavnostně nasvícena a byl zavěšen i nový zvon, který bude pohánět elektrický proud (zvonění je řízeno přes družici dálkově odněkud z Velké Británie). Snažil jsem se spočítat účastníky – bylo jich asi kolem 120 osob. Z naší rodiny jsem se zúčastnil jen já sám (a Milan, že natáčel video).

Krátký program zahájil Starosta obce Jaroslav Havlíček, který poděkoval veseckým za opravu kapličky a za uvedení do krásného nového vzhledu. Muzikant Josef Viduna z Vesce čp. 54 složil k této události slavnostní fanfáry s názvem „Vesecká kaplička“. Zahráli je po zahájení slavnosti „Trubači z Českého ráje“, pod vedením právě Josefa Ze slavnosti otevření kapličky ve VesciViduny (z Vesce s nimi troubí také Josef Nejedlo, trubka, Josef Židů (bicí)) a sám Josef Viduna (trubka).

Trubači Českého ráje, vlevo Pepa Nejedlo z VesceTito hudebníci předvedli potom ještě Slavnostní fanfáry. Přítomný dívčí sbor (25 dívek) „Carmina“ z Turnova pod vedením dirigentky paní Grundové přednesl za hustého deště (pod deštníky) a za nastávající houstnoucí tmy řadu vánočních koled. Na úplný závěr této malé místní slavnosti zahráli „Trubači z Českého ráje“ ještě řadu dalších vánočních koled.

 Tak byla naše vesecká kaplička znovu otevřena a předána veřejnosti. Tuto generální opravu potřebovala už velmi nutně. Byla vlastně ostudou středu naší obce, když se u ní zastavovali četní turisté a nahlíželi rozbitými dveřmi dovnitř, když  tudy putovali po stezce na Kozákov.

Dnes je její interiér napojen na síť veřejného osvětlení, a tak se v kapličce každý večer rozsvěcuje intimní světlo, které září okny i dveřmi do setmělé vesnice.

Ve čtrnáctideníku „Nové Pojizerky“ byl c č.24 z 20. 12. 2006 uveřejněn můj článek o této naší vesecké kapličce. Zde je jeho plné znění:

Číst dále: Znovuotevření vesecké kapličky r.2006

 

Někdejší dopisovatel do Pojizerek František Mlejnek

František Mlejnek, učitel v.v.                                                                                                                                                                                                        
František Mlejnek (nar. 1926) v Chlomku - Mírová pod Kozákovem, dlouholetý učitel a ředitel dvou a později jednotřídní základní školy ve Vesci. Jako vesnický kantor nechyběl při žádné kulturní a společenské události, která se ve vesnici pořádala, v šedesátých letech působil v obecní samosprávě, později jako předseda Osvětové besedy ve Vesci při Místním národním výboru v Mírové pod Kozákovem, předseda Sboru pro občanské záležitosti v Mírové pod Kozákovem, knihovník Místní lidové knihovny ve Vesci (dosud), dříve ve funkcích v TJ Sokol ve Vesci a dalších. Kromě veřejných funkcí pomáhá pořizovat zápisy do Obecní kroniky Vesce, Smrčí a Prackova, v létech důchodu sepsal dvě knížky: "U nás pod Kozákovem - Listy z naší kroniky" (regionální popisná publikace) a knihu vlastních vzpomínek "Ve stínu Achátové hory". Druhá z těchto knih byla vydána v nákladu 500 ks a ihned byla rozebrána. Proto má připraveno i pokračování, avšak s tiskem se zatím nepočítá. Mohla by však být vydána časem i na těchto stránkách.  Panu učiteli Mlejnkovi můžete napsat na e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Číst dále: Někdejší dopisovatel do Pojizerek František Mlejnek

 

Historické letopočty

Historické letopočty

 Pročítáme-li staré letopisy, kroniky nebo historické publikace, narazíme často na celou řadu důležitých letopočtů, které znamenaly mnoho pro stát a pro národ, někdy třeba pouze jen pro určitý kraj, oblast nebo některé místo. Bez zajímavosti nejsou ani naše místní letopočty u nás na Turnovsku a v okolí. Tak např.:

Kolem roku 1250 byl založen Turnov. Do roku 1538 nad městem panovala dvojí vrchnost. V létech 1538 - 1547 došlo sjednocení pod pány z Vartemberka, 1548 - 1552 vládla komora královská, 1552 - 1556 Šeb. ze Schöneichu, roku 1556 vykoupil Adam z Vartemberka.

Roku 1565 se jeho synové o Turnov dělí. Turnov se rozpadá na čtyři díly. Nad jednou čtvrtinou panuje hrabě Jáchym Ondřej Šlik, roku 1615 nad třemi čtvrtinami Albrecht Jan Smiřická, od roku 1620 a 1621 (konfiskace) rod Valdštejnů, od roku 1821 do roku 1848 rod Lexy, rytmistra z Aehrenthalu.

Turnovská radnice byla vystavěna roku 1526, obnovena 1620 a poté v roce 1894. Děkanský kostel sv. Mikuláše se poprvé připomíná r. 1357, ale 20. dubna 1707 vyhořel, obnoven byl až roku 1722.

Dominikánský klášter v Turnově byl vypálen roku 1424. S ním shořel i chrám Panny Marie, obnovený pak v půli 16. století. Ale roku 1643 vyhořel znovu a byl jen nuzně opraven. Po odstranění provizorního kostela bylo roku 1825 započato s novou stavbou.

Číst dále: Historické letopočty

   

Jak u nás Italové jedli hlemýždě

Jak u nás Italové jedli hlemýždě - V. J. Kulich: Paměti okresu turnovského

V roce 1914 existovala pod Kozákovem velká rozlehlá obec Klokočí, ke které náležely kromě samotné osady Klokočí ještě tyto další osady: Vesec, Smrčí, Prackov a Lochtuše. Celá klokočská obec měla dohromady 1 146 obyvatel ve 238 domech. Řídící učitel Seidl ve Vesci zaznamenal válečnou historii této obce za první světové války takto:

Vesele ve znamení plesů a zábav se začínal rok 1914. Do I. výzvy nastoupilo ke svým kádrům po vyhlášení mobilizace celkem 58 mužů.

Jako první příznak zuřící války byl příchod válečných uprchlíků. Zajímavé bylo kuchaření těchto lidí, kteří sem pod Kozákov přišli z italské fronty. Neznali naše kamna, rozbourali kamna v domku Josefa Salaby v Klokočí, kde bydleli a upravili si tak volný krb po způsobu italském.Mimo oblíbené polenty si upravovali také hlemýždě, na velké podivení všech sousedů.

Za vojíny, nastouplé do války, následovali též koně a vozy. Z obce klokočské bylo dodáno pět koní a tři vozy. Při domobraneckých přehlídkách byla odvedena čtvrtina všech mužů z obce do věku 37 let.

Vlastenecká povinnost rakouská našim vojákům nepřirostla k srdci, a proto jich většina, jak bylo možno „vyhrávala“ vojnu po nemocnicích. V umění být nemocen se zdokonalili někteří tak, že sluší zaznamenat výrok jednoho z lékařů, že se tito musí od vojáků mnoho učit.

Cena mouky a potravin byla toho času až šestinásobná, a neustále rostla. V roce 1915 přišel do vyšetřování občan Petr Mlejnek z Prackova čp. 12, který při válečné debatě s německým dělníkem vyslovil naději na vítězství Ruska. Byl udán a třikráte vyšetřován u okresního soudu v Jablonci. Nebyl sice odsouzen, ale částka na úplatky a aprovizace pro lačné tehdy soudce byla slušná.

Té doby bylo také rakouskými úřady zabaveno jmění a usedlost Václava Jíny v Prackově čp. 6, kterému prokázáno bylo, že samovolně přešel ve frontě k Rusům.

Nejkritičtější doba války světové byla v roce 1917. Zásoby byly vyčerpány a aprovizace pro venkov přestaly v červnu úplně. Ke zmírnění nouze byly tehdy zřizováni obecní kuchyně. Platilo se kuchařce v Klokočí 4 K denně. Nájem na propůjčení stodůlky pro kuchyň činil 3 K denně. Tudíž byla zakoupena prkna a postavena kuchyň nová při kolně školní tamtéž.

Recept na 110 porcí po 3/4 litru této polévky byl následující: 2 kg mouky, 2 kg masa, 14 kg brambor a 10 kusů vajec. Jakost polévky podle kritiky odběratelů byla nestejná, většinou méně než prvotřídní.

První zprávy o legiích a T. G. Masarykovi byly přijímány sice radostně,  ale s nedůvěrou, jako když pohádce nasloucháte. Ani nezaručeným zprávám o revoluci a státním převratu 28. října nebylo zprvu věřeno. Až občan kterýsi přiběhl ze Železného Brodu se zprávou, že přišel telegram o prohlášení samostatnosti.

Bohužel tyto radostné dny nebylo prožívati všem. Padlo 17 mužů a dalších šest zemřelo. Raněno bylo celkem 150 mužů, šest jich zůstalo invalidy.

Koncem roku 1921 podána byla žádost o rozluku obce Klokočí na tři části, a to Klokočí, Vesec se Smrčím a Prackovem a Lochtuše. Uskutečněna však byla až o tři roky později, tedy v roce 1924.

Jak v osadách i obcích okolních, tak i zde byla postaven památník obětem světové války. Podnět k tomu učinil starosta obce Petr Šírek, a náklad peněžitý byl hrazen dobrovolnou sbírkou mezi občany.

A tak jest pomník padlých vojínů ze světové války v Klokočí, v Loktuších, ve Smrčí i v Prackově.

 

Vražda pod Kozákovem v 19. století

Vražda pod Kozákovem v předminulém století - Zpráva z Pojizerských listů z roku 1886

Dne 28. února 1884 odbývala se v hostinci „na Mimoni“ u Turnova taneční zábava, které zúčastnili se mladíci z Loktuše i Volavce. Okolo půl noci strhla se mezi loktušskými a volaveckými hochy oranice, při níž Josef Paldus z Loktuše nožem lehce bodnut byl.

Při stání v této příčině u c. k . okresního soudu v Turnově odbývaném, svědčil František Hejduk z Volavce proti Josefu Paldusovi. To Paldus Hejdukovi zapomenouti nemohl. Celé tři roky pomýšlel na odvetu, hledaje příležitosti, jak by se pomstil nenáviděnému nepříteli. Přihlédněme k tomu, jak to provedl.

Dne 27. června 1886 tančilo se v hostinci v Lestkově. Mezi přítomnými nalézali se též bratři Jan a Josef Paldusové, statně popíjejíce a tančíce již od páté hodiny odpolední. Vtom vejde do taneční síně František Hejduk z Volavce. Mocně vzplál žár pomsty v Josefu Paldusovi při pohledu na nenáviděného „Volaváka“, i umínil si úmysl svůj dnes provésti stůj co stůj.

A jak si umínil, tak se stalo. Když okolo jedné hodiny v noci František Hejduk chtě domů se odebrati, ze síně taneční vyšel, uvítali jej oba bratři Paldusové, mezi tím venku číhající,  zvoláním: „Á, to jsi ty, kluku volavácká, zlodějská!“ Hejduk dal se na útěk, Paldusové za ním.

„U kapličky“ poblíže hostince dohonili jej, a tu vrazil Josef Paldus otevřený nůž Hejdukovi do prsou. Bolestí a snad i z obavy, aby nebyl ještě jednou bodnut, napřáhl Hejduk ruce proti Paldusovi, při čemž mu nožem přeříznuta kůže na všech prstech. Vykonavše pomstu svou, pádili Paldusové z místa činu.

I Hejduk, v prsa raněný, sebral všecky síly své a dovlekl se do hostince zpět, kdež v síni zvolal: „Já jsem bodnut!“, k zemi klesl. Učiněn ihned pokřik a raněný Hejduk dopraven do bytu rodiny Šírkovy. Zde tázan jsa, kdo mu to udělal, určitě poznačil Josefa Paldusa co pachatele.

Povolán ihned lékař, kterýž ohledal raněného, prohlásil poranění za těžké a smrtelné. Druhého dne odebrala se k Hejdukovi soudní komise, a tu při výslechu opět Hejduk se vší určitostí udal, že Josef Paldus a nikdo jiný jemu smrtelnou zasadil ránu.

Po osmi dnech pak v bolestech skonal.

(Ponecháno v původním znění a pravopise!/

   

Strana 1 z 10

Právě připojeni - hostů: 250 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

info@videomlejnek.cz
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Úřední hodiny v kanceláři
Po, St 7:30-15:30 Semily

Okresní sdružení hasičů
Pod Černým mostem 486

do 28.2.2018

v ostatní dobu na domovské adrese

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 488057

Maškarní karneval 1975
Starosta Ivan F.Herbst a Marie Šichová
Školní rok 1976-77
Při návštěvě obce Ledro v Itálii
Jen to vosol
Dětský karneval ve Vesci 1979
Školní rok 1973-74
Děti přednášejí při vítání občánků v roce 1973
Květiny dají hodně zalévání je velké sucho
Vítání občánků na Dolech - listopad 1982
Ze střechy domu - centrum - staré město je vlastně ostrov
Odpoledne s důchodci 1978
Pan Louda slaví 85. narozeniny
Skupinové foto s předsedkyní České besedy Jasnou Bergerovou
Městská hudba Virovitice
Zimní Prackov
Zleva: švagrové Marína a Jasmína Gelerovy a jejich kamarádka
Skupina na zájezdu v Kutné Hoře
Pepa a Mařenka