Velikost textu

Žádané materiály vesnického učitele

Jak se brousily korále

Jak se brousily korále

 V minulém 20. století nežilo se vždycky každému na vesnici stejně dobře. Zvláště začátky tohoto století a jeho první polovina byly poznamenány těžkou prací na našich vesnicích, na chléb se těžko vydělávalo, a tak se na venkově sháněla každá korunka, která bude dobrá, aby se uživila početná rodina. Moje teta Zdeňka Kudrnáčová ( 1896 - 1984) na ty časy vzpomínala a já jsem si ty její dávné vzpomínky zaznamenal.

Už v mládí se naučila brousit korále „na brusu“ (verštatu), ale více brousívala na šlejfáku. Brus se poháněl levou rukou klikou, zatímco pravá ruka držela „mašinku“. V ní bylo nasazeno „tyčkrdle“, na jehož konci byla přitmelena korále. Ta se brousila. „Tyčkrdle“ se mohlo v „mašince“ postupně otáčet, a tak se na korálce vybrušovaly jednotlivé „facetky“. Brus na „verštatu“ se točil ve vodorovné poloze (horizontálně).

Na „šlejfáku“ se brousily ponejvíce tzv. „karmazínky“. „Šlejfák“ měl brusný kotouč ve svislé (vertikální) poloze. Poháněl se šlapáním nohama. Při „šlejfáku“ se sedělo na vysoké stoličce (vlastně to byla taková lávka), která byla jeho součástí.

 

Jak se učilo na konci války

Jak se učilo na konci války

Až skoro do osmdesátých let 20. století byla v Chutnovce (dnes obec Mírová pod Kozákovem) trojtřídní obecná škola pro obvod tehdejší obce Sekerkovy Loučky a Loktuše. Odedávna se tu říkalo „Na Dolích“. Jaké tady bylo vyučování na konci druhé světové války, kdy tady vyučoval  kromě dalších pan učitel Josef Lukeš, dnes důchodce v Českém Dubě, to zapsala do školní kroniky tehdejší žákyně školy Dáša Mlejnková z Loktuš. Ukážeme si alespoň část jejich zápisů z té pohnuté doby:

Den 23. září 1944:

Nechodíme do školy ještě ani celý měsíc a už jsme se museli dovědět smutnou zprávu. Naše paní učitelka Řádková, která nás dosud učila němčině, byla totálně nasazena. Je to pro nás opravdu zlá zpráva. Měli jsme všichni paní učitelku Řádkovou rádi. Nyní nás bude učit i němčině náš pan učitel Lukeš. Mnoho učitelstva bylo nyní nasazeno pro totální potřebu války. Z našich známých učitelů byly nasazeny paní učitelka Weisová z Kostelních Louček a paní učitelka Ortová z Klokočí, která loni učila naši první třídu.

Číst dále: Jak se učilo na konci války

 

Jak bylo v Koberovech kolem roku 1947

Jak bylo v Koberovech před 60 léty

Toto je vzpomínka stará téměř 60 let. Tenkrát v roce 1947 zapsal kronikář v Kronice obce Koberovy u Železného Brodu do písmene tato slova:

„ Dne 3. ledna 1947 se vozí kámen na vozovku k Hamštýnu. Kocour vozí dvěma auty. Občané zadarmo nakládají i skládají. Dnes přivezli 19 aut, druhý den 10 aut a 5. ledna jest neděle, vozilo se do 2 hod. Jest krásný sluneční čas. 1. února opět se vozí kámen z lomu pode vsí. V obecním rozpočtu jest to dvacet tisíc. To bude na dovoz. Občané pracují zdarma. Za dovoz se čítá 60 Kčs za 1 m3 a na auto se béře 1 a půl m3.

Dne 1. března přestěhoval se obecní úřad do vlastních místností. 8. března pracovní povinnost na odházení sněhu na silnici. Od 16. března začalo pěkně táti a do čtrnácti dnů jest beze sněhu, ale i bez velké vody. Každý den to pěkně odteklo.

Dne 27. dubna jest pracovní povinnost. Každý má odpracovat 10 hod. ve 3 nedělích. Dnes pracovalo 36 mužů a 2 ženy na vozovce k Hamštýnu. Rozhrnoval se po celé vozovce drobný kámen, navožený sem v únoru. 4. května pracovalo 45 dělníků. 10tého se ještě vozil drobný štěrk 8 mužů na práci. 11tého 3. pracovní neděle, kde pracovalo 29 dělníků. 18tého to již pracovalo jen 9 mužů. Žádný to od obce nekontroloval, a tak někdo byl třeba pětkrát a jiný méně. A někdo nepřišel vůbec.

V květnu a v červnu se přestavuje šenkovna na „Potoce“. 27. května začali válcovat silnici od Pleštila až na hranici okresu ke Smrčí. A při té příležitosti nám zválcovali i vozovku k Hamštýnu, když se na ten štěrk navezlo trochu hlíny. Hezká cesta jest to nyní.

Od června přestavuje dům p. Horyna, řezník a i řezník p. Pospíšil se dává do stavby a přistavuje půl domu. I klempíř Pala na Chloudově přistavěl dům o jedno patro.

Za úřední výkon od obce se nyní platí 10 Kčs, v říjnu již 15 Kčs.

Celé léto takové sucho, jakého nebylo od roku 1841.“

Tolik tedy záznamy kronikáře v Kronice obce Koberovy z roku 1947. Zkusme jeho jednotlivé věty porovnávat ze všech možných stran s dneškem!!

 

O Vrátu u Železného Brodu

Psalo se  v kronice o Vrátu u Železného Brodu -  zápis v obecní kronice z roku 1925

 Katastrální obec Vrát rozkládá se na levé straně řeky Jizery tekoucí k Turnovu, mezi městem Železný Brod a Malou Skálou. Osada Vrát  vzdálena jest od okresního města Železného Brodu půl hodiny cesty směrem jihozápadním.

Obec Vrátská sestávala se ze šesti osad místních: Chloudov, Koberov, Líšné, Libentin, Prosíčka a Vrát. Náleží k ní samoty: Blatina, Hluboček, Mudálov, Propastný, Závrší a Zdůlně..

Z popisu osad leží Vrát na kopci počínajícím v Propastném a končícím v Líšném a na Libentinách, osada Chloudov prostírá se na protějším kopci, patě vrchu Kozákova, osada Koberovská táhne se po obou stranách silnice Rovenské a její popisná čísla patřící k Vrátu končí hostincem Havlínovým a domem zámečníka Vlasáka. Osada Líšné prostírá se na západním svahu kopce Vrátského a rovněž tak Libentina, tento jižněji. Osada Prosíčka leží čtvrt hodiny za Vrátem při silnici vedoucí do Vranova. Stavení těchto osad jsou povětšině pohronmadě a jsou z jedné třetiny dřevěná.

Celková rozloha obcí obnáší 492 ha 57 a a 49 m2.

V obci jsou následující veřejné budovy: ve Vrátě jednotřídní obecná škola a sokolovna v roce 1920 postavená, v Líšném dvoutřídní obecná škola a sokolovna, postavená v roce 1910.

Všech domů jest v obci 184. Z toho připadá na osadu Chloudov 18, Koberov 35, Libentiny 8, Líšné 63, Prosíčka 24 a Vrát 24 čísel. Obec Vrát podléhá okresnímu hejtmanství nebo okresní politické správě, jakož i okresní školní radě v Semilech, okresnímu soudu i bernímu úřadu, poštovnímu a telegrafnímu úřadu, okresní správní komisi v Železném Brodě, obchodní a živnostenské komoře v Liberci. Příslušným finančním ředitelstvím jest Jičínské a krajský soud jest v Mladé Boleslavi.

Nejbližší železniční stanicí jsou Železnobrodská a Maloskalská. Část obce, totiž Chloudov, Koberov, Vrát jsou přifařeny do Železného Brodu, Líšné, Libentin a Prosíčka do Nábzí, vesměs biskupství Litoměřického.

Dle posledního sčítání lidu z r. 1920 jest v obci283 rodin, z toho 551 mužů, 623 žen, 253 katolíků, 329 československých, 202 českých bratří evang. august.vyznání, 386 bez vyznání, 4 Němci, 1 Ukrajinec.

V obci jsou následující spolky: Sbory dobrovolných hasičů v Chloudově, Koberově, Líšném, Prosíčce, Vrátě a Závrší. Tělocvičné jednoty „Sokola“ v Koberově, Líšném a na Vrátě. Národní jednota severočeská v Koberově a v Líšném, Hospodářsko-lesnický spolek ve Vrátě.

Starostou obce jest nyní (1925) p. Stanislav Koucký z Prosíčky, před ním po mnoho let p. Adolf Vele z Chloudova.

V obci převládá hlavně rolnictví, lid miluje svou hroudu a z usedlíků velmi málo jich opouští obec. Druhým odvětvím jest sklářství. Jest to zejména broušení perel skleněných, na domácích strojích zvaných cajk, které se poháněly šlapáním, čímž se roztáčelo setrvační kolo, z něhož šel řemen nahoru na vřeteno, které bylo spojeno s brusem. Někteří brusiči byli pravými mistry ve výbrusu hráněk na perlích. Pak drikování kalutových korál u stolu s měchem, který se rovněž pohání šlapáním, aby petrolejový kahan dostal ostrý plamen, který rozehřívá sklo. Po špendlíkách, kalutech a frislí, které pominulo, jest výroba navíjení perel na drát, které se pak navlékají, uzlují na všelijaké náhrdelníky.

   

Jak v Turnově hořelo 17.-18. stol.

 Jak v Turnově hořelo...

Bylo to dne 7. května 1643, když švédští vojáci z Torstensonovy armády pekli chléb v domě od radnice třetím, který patřil Václavu Ezdrášovi. Při roztápění pece si počínali tak neiopatrně, že chytila sláma, na niž vojáci lehávali.

Pro nával dýmu museli otevřít okna, načež se oheň nastalým průvanem silně rozšířil a rozmohl. Zasáhl krov i okolní většinou dřevěné domy. Na nějaké hašení nebylo ani pomyšlení, neboť nebyla v kašně voda. Vítr pak byl mocnou posilou plamenům. Těm během krátké doby padlo za oběť asi 116 domů, ale i dům radní (radnice) a také „hrubý kostel“.

Plná čtyři léta byl tento mariánský kostel v troskách. Teprve obrácením desátků z libuňské fary a z darů jednotlivců byl potom obnoven až po roce 1647.

Další veliký požár v Turnově zaznamenává kronikář dne 20. dubna 1707. Ten vznikl právě nedaleko obnoveného chrámu Panny Marie. Tenkrát padlo zhoubnému živlu za oběť skoro celé město Turnov. Na štěstí jakoby zázrakem „nový chrám“ stojící blízko počátku ohně byl zkázy ušetřen.

Ve městě neřádil jen ohnivý kohout, ale časem tu byly i zlé nakažlivé choroby. Na poděkování za ukončení hrozné nemoce, která ve městě řádila v roce 1756, ale i pak ještě na jaře v roce 1757, věnoval turnovský magistrát na jaře t.r. 30 liber těžkou voskovou svíci právě do chrámu Mariánského.

 

Z historie vesecké kapličky

Z historie kapličky ve Vesci

 Kaplička ve Vesci stojí uprostřed vesnice nedaleko budovy místní školy. Vedle kapličky je socha sv. Jana Nepomuckého od žernovského sochaře Zemana ? z roku......

Kaplička byla postavena zásluhou zbožných občanů někdy na konci 80. let předminulého 19. století. Stojí tedy ve Vesci už nejméně 116 až 120 roků. Obraz Anděla Strážce, kterému byla kaplička zasvěcena, byl pořízen osadníky veseckými v roce 1890 a sloužíval jako oltář. Tenkrát byl zakoupen za 600 korun.

V kapličce bývala sloužena zejména poutní mše, kdy sem docházívalo procesí z Kostelních Louček. Staří pamětníci říkají, že se přímo v kapličce vykonávalo několik svatebních obřadů. S jistotou je doloženo, že zde uzavřeli církevní sňatek manželé Anna a Stanislav Maryškovi z Vesce čp.24, a to v roce 1921.

Vzácný originál olejového obrazu Anděla Strážce zhruba před 25 léty náhle tajemně zmizel. Z kapličky jej vyřízl a odnesl neznámý zloděj, který jej možná dobře zpeněžil. Nejen vnitřek kapličky, ale celá stavba začala potom dost rychle chátrat, zvláště když se stala doménou různých nenechavců z řad dětí a mládeže.

Nutno dodat, že na kapličce byla po celou dobu její existence také malá nástřešní zvonička se zvonem, tedy zvonice. Kronika vypráví, že původní vesecký zvonek býval zavěšen pouze na mohutném kaštanu, který rostl v místech někde před pozdější kapličkou. Zvoníkem tehdy býval  Josef Trakal (nar. 1844)  z čp. 13 (naproti kapličce) a předtím ještě zvonívali i jeho rodiče. Proto se tady také přezdívalo „u Trakalů zvonických“.

V novější době zvonívala paní Aloisie Hušková z čp. 10. Poslední dobou, nežli se zvon ve Vesci nadobro odmlčel, zvonívalo se tady  už jen při úmrtí místních občanů, tzv. umíráček. Dříve se ale pravidelně vždycky ve 12 hodin odzvánělo poledne a každý navečer také klekání (modlení). Vesecký zvon jsme slyšeli naposledy v roce 1970.

Při úmrtí se první den odzvonila smrt (zmíněný umíráček) a potom každý den až do pohřbu se po poledním zvonění vyzváněla „hrana“. V den pohřbu se zvonilo tak dlouho, pokud se pohřební průvod nedostal od domu smutku až na místní vesecký hřbitov.

Zvonu se někdy užívalo i k dalším účelům. Zvonilo se při poutních nebo posvícenských bohoslužbách, na které zvonek sezváněl věřící, ale poskytoval službu i vyhlašováním poplachu při požárech a při živelních pohromách. Za války měl ohlašovat i nebezpečí leteckého útoku. Mezi málo známé použití zvonu patřil starodávný zvyk, že se zvonívalo proti blížícímu se krupobití a proti hromobití.

Vesecký zvon na kapličce jsme mohli slyšet naposledy v roce 1970. Od té doby mlčel, zvonit se přestalo, protože hrozilo nebezpečí spadnutí zvonu, když trámoví, kde byl zavěšen, notně zchátralo. Nakonec byl sejmut a uložen, aby nedošlo k nenadálému neštěstí, když různí nenechavci vlézali do kapličky a prováděli tady své rejdy. A tak kaplička dále chátrala. Vnitřní vybavení bylo poničeno, okna vytlučena, dveře rozlámány. Střechou dovnitř zatékalo,   vazba i celá věžička (zvonička) ztrouchnivěly, stěny poryla plíseň... Kolem chodili turisté, nahlédli do kapličky a s hrůzou se odvraceli, jak byla zničena.

Konečně došlo ke generální opravě, k zavěšení zvonu, který se uvádí do chodu pomocí elektřiny

   

Strana 6 z 10

Právě připojeni - hostů: 71 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 917984

Náš harmonikář Petr Ochman
60 let Sokola ve Vesci - 1979
Radka Kadlecová, Jana Nejedlá
Ubytujte se nově na Červenici
Kozákov z Fialníku
Slunečnice - maškarní 2011
Školní rok 1967-68
Maškarní karneval 1975
Zástupci z chorvatské strany
Starosta obce Všeň Ivan F.Herbst
Dětská vystoupení
Dokončuje se renovace Českého domu ve Virovitici
Jasna vypravuje, Kazdovi naslouchají
Rok 1968 po pohřbu Pepy Maryšky z čp.13
Brodský, Hlubuček, Maryško
Úplně jsme se tam ztráceli
Na maškarním karnevalu ve Vesci 2011
Důkaz - byl jsem tam
Vítání občánků na Dolech 4/1985
Pohoštění na zahradě za domem
Na terase