Velikost textu

Kozákovské kameny

Kozákovské kameny           Podle Jaroslava Podobského

Přenesme se v duchu do doby asi tak dva tisíce let před naším letopočtem. Tady někde zjistíme stopy prvního osídlení Kozákova pravěkým člověkem. Tehdy byl celý Kozákov pokryt hlubokými lesy, v nichž kočovní lovci lovili divokou zvěř. Svědky života těchto pravěkých lidí jsou kamenné mlaty, jež byly na Kozákově nalezeny, jeden z nich např. nalezl v roce 1920 semilský učitel Pršala.

Jiné stopy po pravěkém člověku byly objeveny v tzv. kozákovských „pecích“. Babí pec je jeskyně v pískovcové skále, kterou v roce 1936 probádal prof. Dr. J. V. Šimák a ing. Vilém Vaníček. Nalezli tam střepy nádob z mladší doby kamenné a opracované kameny. Asi 50 kroků od Babí pece je Kudrnáčova pec, kterou prozkoumal ing. Vaníček v roce 1937 za přispění tehdejšího kozákovského hajného Jana Kudrnáče. V této jeskynní prostoře byly nalezeny střepy nádob z doby nordické a odštěpky kozákovských kamenů.

Věky plynuly. Václav Hájek z Libočan uvádí ve své „Kronice české“ k roku 973, že horští pohané táhli podél Jizery proti svým pokřtěným sourodákům, byli však za Mladou Boleslaví u Krnska poraženi, zahnáni zpět a pronásledováni, načež hledali útočiště v nepřístupných horách svého kraje. Tito zlí lidé se měli ukrýt i zde na Kozákově.

Ve 12. a 13. století patřil tento kraj Markvarticům, Valdštejnům a Vartenberkům. Hájek uvádí ve své kronice, že Karel IV. stavěl nákladně pražský kostel a kázal hledat barevné kameny na výzdobu kaple sv. Václava.

„I nalezeno pod horami krkonošskými mnoho velikých a velmi tvrdých kamenů, ale velmi hluboko, a ti slovou jaspisové. I kázal je pulerovat a pěkně vyhladit a stěny též kapli jimi vyzdobit.“

 

Podle zápisu v městských knihách rovenských měl tehdy dlít v okolí sám král Karel IV. Povolal prý sem pak brusiče z Vlach, kteří kozákovské kameny brousili a leštili, a domácí lid tomuto umění naučili. Karel IV. dal prý leštěnými destičkami kozákovských polodrahokamů vyložit i stěny kaple sv. Kateřiny a sv. Kříže na Karlštejně a v chrámu sv. Víta v Praze stěny kaple svatováclavské. Toto ovšem podle novějších výzkumů není historicky doloženo.

Za Albrechta z Valdštejna se starala o hornictví v celém Podkrkonoší Horní správa v Jičíně. Krajina kozákovská příslušela k revíru roketnickému, kde byl hormistrem Kryštof Göldel, který oznamuje hejtmanu Gerhardu z Taxisu: „Jest jedna studnice nedaleko od Kozákova, na vrchu, který slove Javorník, slove ta studnice Radostná. Tu sou také Vlaši brávali mnoho zlata, v jedné skále jest důl zabedněný. Toho jsou nedávno starší lidé povědomi.“

Byly tedy na Kozákově otevřeny čtyři štoly: Šesti havířů, Sv. Albrechta,, Sv. Jakuba a Sv. Filipa.Ale zlato nebylo nalezeno, snad jen měď. Podle zprávy Prennerovy přestalo se na Kozákově dolovat. Doly byly opuštěny a zapomenuty, jen pověsti o nich se udržely.

V letech 1850 - 1883 dály se tu pokusy s dolováním uhlí. Po prvé doloval tu prý jakýsi Němec, potom Václav Janus z Tatobit, který tu prý prodoloval celý statek za 80 000 zlatých. Nalezeny však byly pouze uhelné lupky. Lidé s nevalným výsledkem zkoušeli topit tímto lupkem, ale hořel prý velmi špatně.

Za císaře Josefa II. myšlenka na zlato a stříbro na Kozákově opět ožila. V září nebo počátkem října 1776 obdržel císař Josef II. list bez data, v němž poddubecký mlynář František Náhlovský oznamoval, že se na Kozákově nalézá místo, jež přinese bohaté požehnání zlata a stříbra. Prozkoumáním se ale zjistilo, že to, co Náhlovský považoval za zlato, byl pouhý žlutý kyz.

Jiným hledačem zlata byl Jan Židů z Klokočí, který si dokonce vyprosil roku 1779 audienci u císaře. Komise, která následujícího roku 1780 na Kozákově hledala a kopala, poznala, že jde jen o horniny, proniknuté kyzy. V listopadu byl na Kozákov poslán odborník, šichtmistr Josef Antonín Zeitz z Kutné Hory a lezec Haspl, kteří opět Kozákov prohledali, ale ani zlato ani stříbro nenašli. Pak byl Kozákov zkoumán ještě v září roku 1781, ale opět bezvýsledně.

Tak se pomalu, ale jistě rozplynuly pohádkové sny o kozákovských pokladech zlata a stříbra. Ale Kozákov byl a je znám jako bohaté naleziště překrásných polodrahokamů, které jsou rozličnými odrůdami křemene: chalcedon, achát, jaspis, ametyst, olivín, citrín a další.

Velkým sběratelem kozákovských kamenů byl brusič Mikule ze Rváčova, brusič Trosberk z Václaví, František Janus z Tatobit a zejména rovenský učitel Josef  Strnad. Mezi velké a vášnivé sběratele kozákovských kamenů patříval ředitel Měšťanské školy v Železnici Václav Šťastný.

V Bukovině u Dolánek bylo broušených kozákovských kamenů použito při výzdobě kostelíka sv. Václava. Barevné kozákovské kameny zasazují zruční umělci v Turnově do stříbra i do zlata a dovedou z nich vyrobit pěkné umělecké brože a jiné šperky ve formě např. pestrých motýlů i různých brouků apod.

Muzeum Českého ráje v Turnově má své oddělení, kde je veliká sbírka kozákovských kamenů. Na této expozici měl velký podíl zesnulý turnovský lékař MUDr. Jiří Šolc, který sám býval nadšeným sběratelem kozákovských polodrahokamů.

Právě připojeni - hostů: 94 

Kontaktní informace

Videostudio Mlejnek

Milan Mlejnek
Mírová pod Kozákovem
Smrčí 49
511 01 Turnov
Česká republika

messenger; WhatsApp
videomlejnek@c-mail.cz
mobil: +420 604 482 396
SKYPE: videomlejnek

IČ: 15603598

Objednávky, konzultace

na výše uvedené adrese

telefon, sociální sítě

 

Statistiky

Počet zobrazení článků : 703836

P.Kazda, Luka Zendri s dětmi a starosta I.Herbst
Část účinkujících na odpoledním vystoupení
vlevo Radek Mlejnek
Vítání občánků na Dolech 4/1984
Panímáma Růža Lederová z Lipovce
Předsedkyně České besedy Virovitica Jasna Berger
Vladimír Bílek, Jasna Berger na společné večeři
Město se ponořilo do tmy
Školní výlet 1978
Venda a Pépa Gelerovi, naši hostitelé
Nedělní párty u Maríny a Velimíra Gelerových
Dokončuje se renovace Českého domu ve Virovitici
J.Berger přednáší historii Vlašimského
paní Hedvika Hakenová s panem starostou Herbstem
Masopust 18.2.2012
Připravené pokoje
Nabrat správný kurz
Větvička na Hrobce